Tangent - The Slow Rust of Forgotten Machinery (2017)

17.03.2024 Judith | #

Poezie skládky plné odložených, polorozpadlých vynálezů. The Tangent rezignovali na snahu vtisknout osmdesátiminutovému hudebnímu koláči jednotící tvář. Hopkají z nápadu na nápad a světe div se, album se díky tomu dá velice dobře vnímat, i když celý obraz drží pohromadě vlastně jen rám, aby se nepřelil do pokoje, a potom taky společensky angažovaná témata skladeb. Hudebně se tady doplňuje rozevláté, lehounké cvrlikání klávesových vyhrávek, zpěv s hutností a texturou přírodního dřeva ("neotesaný" je zde kompliment!), důmyslné klouby jazzových rytmických postupů a plné tělo progrockové melodiky. 

Jádrem desky je pro mě The Sad Story of Lead and Astatine, podobenství dvou chemických prvků. Moje chabé znalosti chemie mi brání určit, jestli jsou olovo a astatin vzájemně neslučitelné, nebo spolu mají nějaký jiný problém, každopádně jsou užity jen v názvu, písnička je o dvou přátelích, kteří se rozhádali kvůli blíže neurčené aktuální otázce - znáte ty debaty, které mezi lidmi hloubí příkopy. Skladba je teskná, naráží na nemožnost skutečně porozumět perspektivě druhého člověka, prosvítají jí i vzpomínky na staré časy a společné zážitky.

Napadá mě, že podobná zkušenost, kterou v posledních letech udělal snad každý, vedla The Tangent k tomu, že různé hudební motivy nechávají vedle sebe spíš jen volně existovat, pozorují a zobrazují rozdrolenou tvář dnešního světa, aniž by se rozpory pokoušeli nějak "řešit". Překonávají je plynulostí a krásou hudebního toku, který je nesmírně proměnlivý, plný různých nálad a působivé atmosféry. V pozvolnějším duchu se nese ještě úvodní Two Rope Swings, příběh dvou houpaček na opačných koncích světa. Každá z nich má své dítě, které sní o dálce. Do africké krajiny ovšem brzy ironicky vpadnou moderní vynálezy... a pak zase zmizí, nechávají za sebou trosky a zárodky nepokojů.

Vedle toho jsou tu i skladby nadupané textem a tempem: "skoro titulní" Slow Rust klipovitě střídá scény a uvažuje nad střípky příběhů, jejichž porci člověk bezmyšlenkovitě spořádá během pár minut, když otevře noviny nebo internet. A Few Steps Down The Wrong Road se prostřednictvím historické paralely vypořádává s populismem, střídají se tu recitativní pasáže a plným hlasem zpívané davové unisono. Tak hluboko v sobě máme touhu po jednotě, že nás nutí ukazovat prstem na domnělé černé ovce, hledat viníky v touze po návratu ztraceného ráje.

Instrumentální druhou skladbu a kratší závěrečný kus vnímám i po opakovaných posleších jako vycpávky, které mi v uchu příliš neutkvěly. Necítím ale pokušení je přeskakovat, nějak k celku patří. Hluchá, prázdná místa a období, nelogická hnutí mysli, příjemnost postrádající podněty. Jo, tohle je taky život. The Tangent posluchačům nabízejí vyzrálý, zábavný a inspirativní kusanec muziky, který se mi obtisknul do duše s nečekanou jasností. Dokonce mi ani nevadí, že jim tam chvílemi zpívá baba. Lepší důkaz mimořádné kvality v mém osobním arzenálu měřících přístrojů sotva najdu, takže: plný počet.
reagovat

Antony @ 18.03.2024 10:45:53
Nedávno jsem si pustil debut této kapely The Music That Died Alone (2003) a opět jsem si ověřil, jak je výborný. Jeho jednoznačnost, zařaditelnost a zapamatovatelnost ho dělají významným dílem na poli neo progu. Tehdy jsem si poctivě kupoval CD, co vydávali, ale postupem času se ukazovalo, jak se muzika znepřehledňuje, rozmělňuje a zacykluje. 
Zde recenzovaná nahrávka patří zase mezi ty výraznější. Je škoda, že Tillison neodolal pokušení našlapat CD až po okraj, u jiných alb měla tato jeho mánie až znehodnocující dopad. Opravdu platí, že méně je více.
Na posledních albech se mi zdá, že odchází pěvecky a nahrazuje to autotuningem, což mi trhá uši. Možná z toho důvodu bude název The Slow Rust of Forgotten Machinery až vizionářský.

hejkal @ 18.03.2024 10:52:24
Debut Tangent je vynikajúca, priam zásadná nahrávka progresívneho rocku. Neskoršie albumy veľmi rýchlo stratili čaro a to najmä preto, lebo prepálené stopáže opakujúce to isté furt dookola ma skrátka rýchlo znudili.

Tento album som nepočul, s Tngentom som stratil kontakt koncomu nultých rokov a ani táto recenzia, ktorú som si so záujmom prečítal, ma zatiaľ nepresvedčila, že by som to mal napraviť. 

Judith @ 18.03.2024 11:28:20
hejkal, ty myslím o nic nepřicházíš :-) Mě album oslovilo a řekla bych, že se The Tangent směrem k současnosti rozmělňují méně než podobně stopážově obžerní The Flower Kings. Možná díky jazzovému kořínku, který je u nich patrný, mají přece jen o něco větší smysl pro strukturu - umí bloudit, aniž by to působilo jako tápání.

hejkal @ 18.03.2024 11:46:20
Flower Kings doviedli neoprogovú naťahovanú nudu na Olymp, to je fakt. :)

stargazer @ 19.03.2024 14:12:29
Velmi zajímavá hudba, ale jak píše Antony, ta časová náročnost je pro mě, jako pro úplně nového posluchače náročná. Jestli jsem dobře pochopil, tak The Tangent jako skupina jsou jednou z výkladních skříní progrocku ?
Ta hudba od jazzrochu a jeho příbuzných stylů není zase až tak vdálená. Proto mě tahle deska docela baví. 

Judith @ 19.03.2024 15:17:48
stargazer: Je to dlouhé jak týden před výplatou, jo. The Tangent jsou jednou z progresivních skupin, kterým kolovala v žilách kapka jazzu. Za pozornost určitě stojí jejich debut.

Jarda P @ 19.03.2024 15:29:49
U Tangent jsem skončil albem Comm, pak už mi to připadalo jako vaření z vody. Ale musím uznat, že jsem se nepřinutil další desky hlouběji naposlouchat, což platí obdobně o Flower Kings po albu Banks Of Eden. Za nejslabší článek u Tangent považuji zpěv, za nejlepší první 2 alba.

Judith @ 19.03.2024 23:46:35
Jarda P.: Oni později nabrali ještě jeden dech. Třeba Proxy bych klidně pustila i k nějaké práci v dílně, hezky odsýpá a je takové přesné.

06.08.2017 horyna | #

Od každého nového alba kapely Tangent, se očekává vysoká kvalita. Na progresivní rockové scéně, je takový moment doprovázen určitými předpoklady, pro někoho možná i obavami, jak kvalitně se tentokát Andy Tillisonovi a spol, podaří navázat na své předešlé albové úspěchy. Některé z nich jsou označeny za klasiky žánru a nesou v sobě mnohé inovativní prvky, jež spojují rock a jazzem.

Jestliže znamenala předešlá deska A Spark In The Aether - The Music That Died Alone: Volume Two, návrat k samé prapodstatě hudby Tangent, je její čerstvá, teprve pár dnů se v obchodech ohřívající sestřička, znatelně odlehčenější a i na poměru kapely formátu Tangent, hračičkovější lehkonohá tanečnice. Její rytmicky precizně bušící srdce, pumpuje krev značky jazz, v celém žilno-cévním obvodě daleko uvolněněji, než tomu bylo kdy zvykem. A to i přesto, že za bicí soupravou dnes sedí přímo mistr Tillison. Stalo se tak zřejmě pod dojmem únavy z hledání neustále nových osobností, potřebných k obsluze tohoto "zařízení". Čtyři poslední nahrávky, zaměstnávali vždy jinou bubenickou personu, tentokrát tedy Andy osobně.

Jako dar z nebes, hodnotím obsazení dalšího "nástroje" jako nového prvku v hudbě Tangent. Je jím andělský hlásek Marie-Eve de Gaultier, který nás svou krásou oblažuje prakticky v každé skladbě. I Luke Machin se ukazuje jako plně adaptovaný a schopný kytarista, který s Andym pracuje už na třetí nahrávce. A znovu vyzvedávat kvality Jonase Reingolda a Theo Travise je myslím naprosto zbytečné. Bohatě postačí pár minut a všem musí být jasné, jak tito velcí profíci opět válí.

Nahrávka má dostatečně kvalitně sejmutý zvuk každého nástroje a její celkový feeling je velice vzdušný, dynamický a pestrý. Tématicky se věnuje ožehavé otázce dnešních dnů a tou je lidská migrace a utečenecká krize.

Obal a celkový design nahrávky, neměl po dlouhých letech na svědomý dvorní malíř a přítel souboru, Ed Unitsky, nýbrž jistý Mark Buckingham, což je myslím krok přinejmenším osvěžující.

Ale to, co mi na nové Andyho nahrávce imponuje v prvné řadě, je jeho barevná a vzrušující klávesová hra, která se na mnoha místech přidržuje určitých impresionistických obrazců, působí velice samovolně, nenuceně a pohybuje se v poklidném, až meditativním spektru. S jeho vokální akrobacijí jsem osobně nikdy problém neměl, je jedním článkem z mozaiky hudby Tangent, poznávacím znamením a plně do ní zapadá a přizpůsobuje se jí.


Je pochopitelné, že revoluční rozměr prvních, řekněme tří nahrávek, lze překonat jen stěží. Ale tahle kapela má na svém kontě i jiné, velice inovativní věci. Ať je to až dojemně romantická a slušivá nahrávka Down And Out In Paris And London, či pro někoho těžko zkousnutelné space představení COMM, vždy šlo o precizní práci z pera páně Tillisona. A tou je dle mého názoru i nahrávka nová, která mě po minulém mírném kalkulu, tentokrát udělala daleko větší radost.



reagovat

Mayak @ 07.08.2017 10:29:24
Veľmi kvalitná a vyzrelá recenzia, díky Horyna, stotožňujem sa s jej obsahom. Odstupom času a mnohými posluchmi ma nový album oslovil viac, ako predošlý "A Spark In The Aether", ktorý bol do istej miery skutočne istou formou kalkulácie. Intenzívnejšie jazzové ladenie, vysoká miera hravosti a neuveriteľné množstvo motívov a hudobných nápadov dokazuje, že Andy Tillison & spol. majú stále čo povedať v oblasti progresívnych foriem rocku (hudby celkove).
A jeho spôsob spevu - mne je podstatne bližší, ako vokálny prejav mnohých školených vokalistov s "božím darom hlasu". Je to ako s fyzickou krásou - nepopierateľné prvky prirodzenej charizmy sú podstatne viac, ako všeobecné "normy", čo je "krásne", resp. "kvalitné" ...

PaloM @ 07.08.2017 10:47:15
horyna: je to nepochybne kvalitná muzika. Zaujímavé pre mňa je, keď porovnávaš tento a predošlý album, akoby si ich navzájom zamenil. A spark in the aether sa mi zdá podstatne prístupnejší a melodickejší.

Novinka je kompozične a inštrumentálne zložitejšia a o to zaujímavejšia. No spev je slabina (miestami mám pocit, že je na hranici falošnosti, čo by som odpustil spevákovi na koncerte), ktorý u mňa degraduje celkový dojem na 4 body.

Je to proste relatívne dobrý album.

Antony @ 07.08.2017 11:02:10
Napsal bych to stejně jako Mayak. Nečekaně hudebně bohaté a kouzelné album, které obsahuje TO, co tě nikde nenaučí. Buď TO máš, nebo nemáš. Na stupnici čisté hudební radosti atakuje 100% :)

steve @ 07.08.2017 12:42:37
Rovněž jsem s novými Tangent spokojený. Na konci skladby číslo 5. je použitý motiv z jedné velice známé písně. Jen si tak vzpomnout která to je?

Mohyla @ 07.08.2017 13:26:15
Hodnotenie Horynovo a reakcie Mayaka a Antonyho sú veľmi podobné môjmu pohľadu na CD. A Andyho spev? Určite je originálny a ľahko rozpoznateľný, je to copyright zoskupenia! Nemusí sa však páčiť každému!

horyna @ 07.08.2017 21:15:10
Přátelé děkuji za vaše přívětivé reakce a jsem rád, že nejsem jediný, komu letošní Tangent přinesli takovou porci radosti.

Carloss87 @ 25.09.2017 15:47:47
Na téhle kapele mi moc nesedí zpěv.Novince jsem se dlouho vyhýbal,ale byla to chyba.Nejen,že mi na ní zpěv nevadí,ale ta hudba je opravdu parádní záležitost.

steve @ 13.05.2018 14:58:04
Po nějakém čase jsem se vrátil k poslední kolekci Tangent. Z té muziky cítím neskutečnou radost. Baví mě daleko víc, než před pár měsíci a dokonce si hodně úseků snadno vybavuju. Vzdušnější kolekci snad Tangent ještě nevydali. Na to, jako jsou skladby dlouhé, není problém se v nich zorientovat.

Stále nemůžu přijít na motiv, přehrávaný kytarou a poté klávesami, v druhé polovině páté skladby. Netušíte někdo z čeho je ta melodie???????????

PaloM @ 13.05.2018 17:29:27
youtu.be/uernDv3X0i8 kopirujem cez mobil a neviem, či ti to bude fungovať. Asi ide o Planéty Gustava Holsta. Beží tam text.

PaloM @ 13.05.2018 17:30:29
>> odkaz

Pegas @ 13.05.2018 17:51:14
steve: Aniž bych si to teď poslechnul, tak přesně vím, kterou pasáž myslíš. Také jsem hned věděl, že to odněkud znám a vrtalo mi to hlavou. Ale určitě to neznám z toho originálu od Holsta. Muselo se to objevovat i jinde, jinak bych to tak neznal.

horyna @ 13.05.2018 19:12:15
Je to přesně jak píše Palo. Jde o cyklus Planety od Gustava Holsta a ta krásná melodie, je z části Jupiter.
Určitě bude mít pravdu i Pegas, melodie byla použita jako součást nějakého filmu, či seriálu.
A kdo zná desku Future Legends irských Fruupp, v bonusové skladbě ji najde rovněž.

steve @ 14.05.2018 15:24:51
Díkec chlapy. Že jde o klasiku by mě teda nenapadlo. Zrovna hraju předešlou desku a ta je taky dobrá, ale diametrálně jiná. Mnohem tradičnější.

bullb @ 22.10.2018 13:51:24
Takto si predstavujem dobrú hudbu. Pravdou je, že starého psa novú hudbu počúvať nenaučíš. Toto je výnimka. Počúvam na slovo: Sadni !!! a počúvaj !!!
Vďaka recenzentovi :-)
Bodaj by ma takto počúvali moji traja havkovia (priemerná hmotnosť 30 kg)...

horyna @ 10.11.2018 14:14:15
Lidí víte vůbec, že za týden tu máme novinku Tangent?
Kdyby si dal Andy ještě půl rok oraz, vůbec bych se nezlobil. Novinka vychází myslím přesně rok po své předchůdkyni. Těším se, snad nebude šitá horkou jehlou, ale skladba která už na netu koluje vypadá slušně.

Ten podzim je boží, taková kupa tak silných desek, to tady už hodně let nebylo. Musel bych se podívat do skříně co všechno vyšlo-dobrá desítka cd, myslím že to odstartovali Alice in Chains a Mystery.