Yes - Yes (1969)

28.10.2016 lover-of-music | #

Hodně povedený debut od kapely, ze které se stala prog-rocková klasika. Už i zde je malinko cítit budoucí znamení Yes a to především ostrá basa od Squireho.

Pro mě je jasně nejlepší a nejkrásnější jemňoučká Yesterday And Today. Samozřejmě Survival s nádhernými vokálními harmoniemi. Sweetnes, Looking Around, Beyond And Before (úvod jak se patří). Co mě hodně nudilo byla I See You. Harold Land taky nic moc a Every Little Thing od Beatles jsem málem nepoznal.

I tak je to hodně dobrý debut, který si zaslouží pozornost. Třeba následující Time And A Word mě nezaujalo vůbec. Oslovila mě jen stejnojmenná píseň.
reagovat

PaloM @ 28.10.2016 13:53:18
No pekne píšeš, chváliš a ja súhlasím. Ibaže to nie je recenzia, ale reakcia a stačilo to tak aj zaradiť.

lover-of-music @ 29.10.2016 09:28:54
Jak jsem mohl být takový blázen a psát tady o Harold Land, že je nic moc. Beru zpět. Harold Land je hodně dobrá skladba.

29.01.2016 Martin H | #

Čím jsem starší, tím více mám raději hudbu s pozitivním nábojem. Období nihilismu a přesvědčení, že umělec by měl být především troskou potácející se mezi životem a smrtí, už mám naštěstí za sebou. Mé hledání „krásné hudby“ časem muselo zákonitě upřít můj zájem ke klasikům progresivního rocku, britským Yes. Asi budete souhlasit s tvrzením, že toto slůvko patří k těm nejkrásnějším, ať už je to české ano, slovenské áno, německé ja nebo anglické yes.

Skupina, která se koncem 60. let zformovala kolem zpěváka Jona Andersona a hráče na basovou kytaru Chrise Squirea, svým prvním albem tuto mou představu o kráse v rockové hudbě splnila beze zbytku. Těch osm kompozic, z nichž šest je původních a zbytek coververze, jakoby vstřebalo to nejlepší z celé šesté dekády, jejich rozvernou náladu, hravost, melodickou originalitu a chuť experimentovat. Ty písně jsou mnohdy zahaleny oparem psychedelie, ale už z nich pomalu vylézá na povrch ona artistní podoba, jež se později stane pro Yes typickou.

Tou nejzdařilejší skladbou je zde bezesporu Survival, která předznamenává pozdější mnohem delší a komplikovanější hudební struktury a patří mezi mých pět oblíbených skladeb. Po mohutném úvodu vystavěném kolem výrazné basové linky se ozve Banksova kytara a Andersonův hlas nad ní začne zlehka poletovat až k nádherně klenutému refrénu. Další písně ovšem nezůstávají pozadu. Hned úvodní skladba Beyond and Before, na první poslech jednoduchá, až popová skladba, nepostrádá charizma, které se při dalších posleších vyklube na povrch. Následuje první cover, píseň I See You skupiny The Byrds. Tato verze je mnohem delší než originál a jednotlivý členové zde dostávají prostor k tomu, aby se zde vyřádili. Především Peter Banks zde předvádí, jak zručným je kytaristou. Je načase zvolnit a k tomu se skvěle hodí píseň Yesterday and Today, v níž se křehký hlas vznáší nad ještě křehčí kytarou a klavírem. Looking Around opět ukazuje dokonalou souhru všech členů skupiny. Skladba Harold Land je další pěveckou parádou Jona Andersona. Líbí se mi tu i basa Chrise Squirea. Druhou předělávkou je původně jednoduchá píseň Every Little Thing z repertoáru Beatles. Zpočátku je k nepoznání, mohutný úvod nenaznačuje, o jakou melodii se jedná, takže posluchač zpočátku tápe, cože se to na něj hrne. Samotná zpívaná část mi přijde lepší než originál, zvláště oceňuji Banksovu kytaru. Něžná píseň Sweetness jakoby ucho posluchačovo připravila na závěrečnou parádu Survival.

Přemýšlel jsem, co mě na debutu Yes tak baví. Možná je to ta písňová forma, přece jenom na rozsáhlé kompozice typu Close to the Edge nebo Awaken musí mít člověk náladu a časový prostor a toho se nemusí vždy dostávat.

reagovat

Ryback @ 29.01.2016 22:25:00
Hezky napsaný. Yes sice nejsou můj šálek čaje, ale kdysi jsem je poslouchal a mám je díky tomu naposlouchaný (teda období 1969-1974). O bod bych asi ubral, ale pocity mám z tohoto alba podobné. A beatlesovská Every little thing se povedla tak, že ji mám skoro radši než originál, podobně jako píseň Help na prvním albu Párplů.

Martin H @ 30.01.2016 16:45:36
Ryback: Dík za reakci. Já jsem se k Yes dostal poměrně nedávno a hned jsem si pořídil prvních osm studiových alb. Docela mě mrzí, že jsem se dlouho art rocku vyhýbal. Každopádně je to skvělá muzika plně vyjadřující mé současné nálady.

01.05.2015 kniper | #

Tak tohle album snad nemá chybu. Po přibližně dvou letech chronologického naposlouchávání celé diskografie Yes jsem se vrátil zase na začátek. No málem jsem za tu dobu zapomněl, jak ranní Yes znějí a když to porovnám s koncem jejich kariéry, je to velký rozdíl - ve prospěch ranné tvorby. Prostě mne dostala ta nevinnost, upřímnost už od první písničky. Všechny nástroje hrají perfektně, nic nepřebývá, všechno sedí, nápada geniální. Nesamozřejmá konstrukce písniček přispívá k celkovému dojmu tajemna.
reagovat

vmagistr @ 01.05.2015 21:45:10
Rané (ranní může být třeba káva) Yes mám taky docela v oblibě a poslední dobou se k nim vracím čím dál raději. Ta první dvě alba (Yes a Time and a Word), ze kterých je ještě cítit psychedelično a odraz 60. let, rozhodně mají své osobité kouzlo.

05.11.2013 Walrusa | #

Já tohle album prostě miluju! Je to jedno z mých úplně nejsrdečnějších záležitostí co se týče YES. Důvodem je neskutečná pozivní energie, něděje a barvy, které sálají z těchto skladeb. Při delších skladbách YES je nutné popustit uzdu představivosti opravdu vydatně, kdežto zde stačí ke štěstí opravdu málo.
Nejvýraznější skladbou je bezpochyby Survival. Pokušela jsem se přeložit text a zjistila jsem, že je to opravdu oříšek, ale i kdesi v mém pofiderním překladu mohu číst, že je to píseň o zrození, koloběhu života, osudu, přežití, o tom, že nic se neděje jen tak pro nic za nic.
Druhou nejzajímavější je pro mě Harold Land, píseň pojmenovaná po americkém saxofonistovi. Ta mě svojí atmosférou dostala doslova do kolen.
Mezi zbytkem písní už bych nedělala rozdíly, jsou všechny jednoduše skvělé.
Ano, samozřejmě, YES měli později jaksi propracovanější, řekněme dokonalejší alba, ale já musím dát pět hvězd, protože hudbě, která mě tolik hladí po duši si nedovolím sebrat ani jedinou hvězdičku!

reagovat

zdenek2512 @ 05.11.2013 17:42:05
Walrusa: Ahoj! Opet jsi krasne popsala svuj vztah ke kapele i k albu. Yes nejsou az tak moje krevni skupina, ale tuhle debutovou desku a Fragile mam dost rad. Diky za recenzi nebo vyznani. :-).

Walrusa @ 05.11.2013 17:46:33
zdenek: pro mě byli Yes láska na první poslech, ale nejvýše mám samozřejmě Beatles ;)

Mohyla @ 05.11.2013 18:04:23
Vytešujem sa, že sa nám na PB objavili mladé, aktívne a znalé slečny, len tak ďalej, pokračujte Walrusa a Kristínka!

zdenek2512 @ 05.11.2013 18:36:14
Nechci Ti nic nutit, ale chtel bych ti doporucit jestli neznas vyzkousej Crosby, Stills, Nash & Young Deja Vu , nebo Peter Hammill Fools Mate a ph7 . To si myslim, ze by Te mohlo oslovit :-).

Walrusa @ 05.11.2013 18:41:35
zdenek: Děkuju ;) Deja vu znám, je skvělé a Petera Hamilla zkusím. Děkuju za doporučení ;)

peelie @ 05.11.2013 19:42:22
Walrusa určite by sa Ti páčila kepela Love napr. ich klasický album Forever Changes.Ten si chránim ako oko v hlave.

Walrusa @ 05.11.2013 20:37:44
peelie: Děkuju ;) Vyzkouším.

tykeww @ 06.11.2013 10:36:28
To mě moc potěšilo, že tě Yes tak zaujali. Já mám od nich nejraději Yes album a Fragile. Btw Yes v začátcích rádi hráli píseň Eleanor Rigby, vždy ji natáhli na deset minut a lidé v Marquee řvali, že to přece vůbec není ono.
Mimochodem by bylo fajn napsat, díky komu znáš Deja vu :D Každopádně já znám Deja vu díky Zdeňkovi a tím se kruh uzavřel :D

Walrusa @ 06.11.2013 12:56:47
tykeww: Promiň tak tedy uvádím na pravou míru: Deja vu znám díky tobě ;)

Voytus @ 06.11.2013 13:40:39
Texty Yes jsou oříšek, tuhle mi přišel jeden originál, a sice LP Tales From the Topographic Oceans s texty v přebale. Byť mám angličtinu za ty léta téměř jako druhý jazyk, u Yes se nechytám. Ale nejsem sám, prý ani Chris Squire pořádně neví, co tím vším Jon Anderson myslí :-).
Tyhle první, hledačské desky si čas od času také dopřeji, dokážou fakt pozitivně naladit. Covery nemají chybu, podobně na to šli třeba i Deep Purple a Vanilla Fudge na svých prvních albech. Doporučuji! Stejně jako toho Hammilla, včetně Van Der Graaf Generator (což je taky natlakovaný emocema, jen ne až tak rozjásané, jako Yes)

luk63 @ 06.11.2013 14:15:54
Je zajímavé poslouchat tuhle senzační prvotinu a k tomu si z knihy Na samém kraji útesu od Chrise Welsche číst o okolnostech kolem jejího vzniku.

A k těm povedeným předělávkám doporučuji i The Progress Organization: "I Feel Free" od Cream a především "We Can Work It Out" od Beatles.

Voytus @ 06.11.2013 14:49:16
Knihu mám také, koupil jsem ji hned, jak u nás vyšla - to jsem si prostě nemohl nechat ujít, i vzhledem k autorovi. A nezklamala. Stejně tak bych dneska zpětně ohodnotil album více hvězdami (viz recenze níže).

Jarda P @ 07.11.2013 06:35:05
Takovou Americu povýšili na umělecké dílo. Jeden z nejlepších coverů, který znám.

Mohyla @ 08.11.2013 17:24:27
Walrusa, Voytus. K tým ťažkým textom. Napríklad Peter Banks sa vyjadril k textu Beyond and Before takto:" Slova jsou hodně divná. Myslím, že při jejich vzniku stály drogy. Příliš mnoho woodbinek/silné cigarety bez filtru/. Třpitivé stromy ze stříbrné pěny měkce vrhají stíny....... recituje a končí slovami: Vidíte pamatuji si to celé, ale nemám potuchy co to znamená!" Takže nezúfajte, že preklady z angličtiny sa vám zdajú ťažké! :-)

Walrusa @ 08.11.2013 17:36:58
Mohyla: Taky jsem se pokoušela přeložit Close to the edge, to je mnohem těžší kalibr. Což o to, doslovně to přeložit jde, ale aby to mělo trošku formu a hlavu a patu to je těžší. Snahu porozumět tomu jsem opravdu vzdala po pár slokách :D

Kristýna @ 08.11.2013 20:38:14
Přeložit Close to the Edge... to by mohla být skutečná výzva. Možná to zkusím.

S recenzí jinak naprosto souhlasím. Tvorbu Yes se zrovna snažím poznávat/naposlouchávat chronologicky, takže mám jejich debut docela čerstvě v paměti. Pokračuj v psaní dál, jsem velmi zvědavá na tvé další výtvory.

Mayak @ 09.11.2013 07:22:29
... obdivuhodné mladé Dámy - Kristýna i Walrusa, pekný signál, že aj medzi mladými ženami je isté percento (či promile) takých, čo sa venujú nevšednej činnosti, pred ktorou sa úprimne klaniam ...

16.05.2010 nowhere_man | #

Debut Yes ma oslovil oveľa viac než som čakal. Je to kus poctivej hudby, ktorá je hnaná dopredu nielen virtuozitou jednotlivých členov kapely, ale hlavne tou túžbou a vášňou tak typickou na začiatku kariéry kapiel, ktorá rokmi vyprcháva. Z ôsmich skladieb by som vyzdvihol najmä Survival, absolútne excelentnú skladbu, a cover od Byrds I see you, ktorý jazzuje až sa práši. V podstate aj beatlesovka Every little thing má zaujímavé aranžmá, ale osobne nepoznám žiadny cover Beatles, ktorý by prekonal originál. Z bonusov by som spomenul singlovú verziu Everydays (oproti verzii z budúceho albumu bez orchestra a v surovejšej verzii), rannú verziu 2 skladby Dear father a skladbu Something coming, opäť jazzujúcu až sa práši. Debut veľmi dobrý, takže som sa rozhodol, že nedám len tri, ale štyri hviezdy.
reagovat

hejkal @ 16.05.2010 08:17:13
To ja poznám množstvo coverov od Beatles, ktoré sú lepšie ako originál. Aspoň pre mňa. Od With a little help from my friends v podaní Joe Cockera cez I am a walrus od Spooky Tooth až po, čo ja viem, Norwegian wood v podaní Nektar alebo Hardin & York. Vlastne každá rockovejšia skupina dokázala dať umravneným skladbám správne gule.

martin69 @ 16.05.2010 09:13:01
Naprosto souhlasím . Debut Yes se mně také líbí ! Čtyři hvězdičky jsou naprosto zasloužené .

nowhere_man @ 16.05.2010 09:26:39
martin69 vďaka, tiež si myslím, že je to vydarený album, mám ho radšej ako napríklad Going for the one alebo Tormato.
hejkal - zas je pravda, že až tak veľa coverov Beatles nepoznám a áno, zabudol som na Cockera, ten je lepší. Ale bez ohľadu na to, že covery môžu byť lepšie z hľadiska toho rockovejšieho ako si napísal, ja mám radšej originály Beatles z dôvodu atmosféry a rôzneho pozadia ako je doba ich vzniku, história atď. A ak mi niekto povie, že covery Beatles sú lepšie ako originály, budem to brať absolútne v pohode, tým som chcel povedať, že nechcem vnucovať môj názor iným.

Fan @ 16.05.2010 10:51:19
Podobně výborné je i první album Deep Purple, rovněž s velmi zajímavou cover verzí od Beatles

PaloM @ 16.05.2010 10:55:54
Súhlasím s recenziou. No, Going for the One je podľa mňa výrazne lepší, už aj preto, že je to zrelé dielo a ťažko sa môže debut s tým zrovnávať.

martin69 @ 16.05.2010 10:58:42
PaloM : určitě ! Také je mezi nimi rozdíl osmi let . Ale debut je to výborný .

nowhere_man @ 16.05.2010 11:34:18
PaloM: ja mám tiež rád aj Going for the one, ale uprednostňujem Yes, pretože síce na Going je vyzrelosť a skúsenosť, ale práve na debute je ten entuziazmus a tá chuť vo väčšej miere, navyše rok 1969 pre mňa znamená v hudbe viac ako 1977, a to možno má tiež svoj vplyv. Skrátka hudba prelomu 60. a 70. rokov je zrejme to naj v mojom hudobnom rebríčku.

luk63 @ 16.05.2010 11:41:38
nowhere_man: přesně tak to cítím i já. Going... už je moc vyumělkované. Jednička je paráda sama a když vidím, jaké desky tu občas dostávají plný počet, tak debut Yes by si je taky zasloužil.

Zdeněk @ 16.05.2010 12:12:44
Když už jsme u Yes a coververzí, nezapomeňme na skladbu America/Simon and Garfunkel/ v podání téhle skupiny.Velmi povedený cover.

PaloM @ 16.05.2010 12:35:12
Prepáčte, nechcem byť jak truhlík, čo musí mať posledné slovo :-) Je fakt, že na "Yes" počuť a cítiť mladícke nadšenie, chcel som to i v predošlej poznámke dať, no zmazal som napokon. No rovnaké nadšenie a sviežosť je na "Going for the one", do ktorého sa po 3 rokoch s radosťou dali. Yes je pekný album, ale veľmi by som to nepreceňoval - tak za 3, maximálne 3,5 bodov. Going for the one je silný v každej skladbe a Awaken je absolútna "yesácka" bomba.
Help v podaní Deep Purple sa mi veľmi páči. Inak ku cover mám prevažne vlažný až odmietavý vzťah. Najmä Dylanove (okrem spracovaní Hendrixom).

hejkal @ 16.05.2010 14:26:04
nowhere_man - v pohode, chápem aj tvoj postoj k originálnym prevedeniam. Inak, Beatles je coveranovaný vcelku dosť, Norwegian wood napríklad dal aj Frank Marino a Mahogany Rush, Párpli už boli spomenutí, rozhodne stojí za to Fool on the hill od Stone the Crows, to sa ani spoznať nedá :), Eleanor Rigby sa tiež nájde (Vanilla Fudge, I Drive), Good day Sunshine (momentálne si nespomeniem na konkrétneho interpreta), Taxman od Black Oak Arkansas, I am a walrus spískali aj Affinity, kúsok je na debute Chicago Transit Authority a dalo by sa určite pokračovať, len keby mi hlava slúžila...

Rozhodne nemožno Beatles obviniť z toho, že by sa výrazne nezapísali do vývoja modernej hudby.

hejkal @ 16.05.2010 14:54:34
A Mother Nature's son od Gryphon a Come together od Pride & Glory... teraz mi to furt behá hlavou, radšej končím, veď ide o Yes. :)

luk63 @ 16.05.2010 15:19:41
Když jsme v tom, nesmíme zapomenout na We Can Work It Out od Progres Organization, Vanilla Fudge - Ticket To Ride a Eleanor Rigby. Dobře udělali I Am The Warlus Boingo na stejnojmenné desce (1994). Tomorrow nahráli Strawberry Fields Forefer (1968) a Blonde on Blonde Eleanor Rigby (na LP Contrasts 1969). Mám ještě další jazzové i rockové verze Asi by to sneslo samostané vlákno :-)

vmagistr @ 16.05.2010 15:21:28
když jsme u těch Beatles - vynikající cover písničky Baby It´s You udělala kapela Smith

16.11.2009 vmagistr | #

Tak copak nám angličtí rockoví perfekcionisté přichystali na svém debutu?

Obsah alba lze v podstatě rozdělit do tří škatulek: skladby s hitovými ambicemi, dále skladby kvalitní a nakonec skladby ucházející.
Kolonka hitů bude obsahovat pouze jedno jediné heslo - Survival. Jednoznačně po kompoziční stránce nejvyspělejší píseň na albu s typickým Andersonovým rukopisem, jak jej známe z pozdějších nahrávek.
Všechny ostatní skladby se už kvalitou nacházejí minimálně o stupeň níž, přesto se rozhodně nejedná o zapomenutelný plebs - ať už mluvíme o psychedelií načichlé Beyond and Before, zasněné Yesterday and Today, najazzlé I See You či o vynikající coververzi Every Little Thing.
Mezi skladby, které sice nijak neurazí, ale v porovnání s ostatním materiálem působí poněkud nevýrazně, bych zařadil Harold Land, Sweetness a Looking Around.

Eponymní album Yes rozhodně není počinem, ze kterého bych po prvním poslechu padnul na zadek, ale ani dobovým balastem hodným zapomenutí - jsou to zkrátka Yes, chvílemi trošku hudebně tápající, ale s jasnými základy, na kterých v dalších albech vyrostou divy.
reagovat

vmagistr @ 18.03.2015 22:58:30
Po delší době jsem si opět pustil rané Yes a docela překvapeně koukám, co jsem to tu před pěti a půl rokem stvořil :)

Kdybych recenzi psal teď, asi bych v hodnocení ještě jednu hvězdičku přidal - přece jenom na to, že deska vznikala v době, kdy se progresivní rock ještě nacházel v plenkách, je tenhle svěží mix psychedelie a jazzových náznaků docela dost novátorský.

14.12.2008 Voytus | #

Zjišťuji, že to s Yes musím vzít od úplného začátku.
Ranné Yes jsem objevil díky nějakému pochybnému výběru, který jsem sehnal ve výprodeji snad za stovku. A dobře jsem investoval, šlo sice o nahrávky pro BBC, ale pro seznámení stačilo. Jsou to jiní Yes, než v 70. letech. Zdaleka ne tak posluchačsky nároční, s vlivy psychedelie a zasněnou atmosférou konce 60. let. Deska má dost silných momentů, žádná ze skladeb nenudí. Došlo i na coververze, v té době pro začínající kapely snad povinné Beatles, jejichž Every little thing doznala značných změn. Oproti originálu je rychlá a razantní. Otevírá ji instrumentální smršť, ve které jednoznačně kralují Bill Bruford a Peter Banks, což skvěle podporuje Chris Squire se svým dobově agresivním zvukem baskytary (na tu jsem si u nich na starých deskách zezačátku těžko zvykal). Ta druhá je I see you od Byrds, která je tu především díky Brufordovi najazzlá a odlehčená. Téměř všude je Jon Anderson (tady ještě jako John) podpořen vokály Squirea a Bankse. Kdo ale nedostává moc prostoru a ani není nějak zvlášť invenční, je klávesista Tony Kaye. Většinou jeho hammondky jen podporují zvuk kapely. Ona tato deska je ale především o písních jako takových a ne o instrumentálních předváděčkách. Musím vyzvihnout úvodní Beyond and before, mou oblíbenou Looking around a epickou Harold Land. Andersonovy skladby Yesterday and today a Sweetness jsou také příjemné a v duchu doby i mile naivní. Jako zpěvák je už tady vyzrálý, sice ještě ne moc vyzpívaný, ale vše dohání projevem a příjemným hlasem.
Kdybych nevěděl, co nám ještě Yes v dalších letech připraví, tak bych neváhal dát čtyři hvězdy, ale dám tentokrát jen tři, to ale jen abych měl rezervu na ty další perly. Deska je to totiž opravdu povedená.
Z bonusů pak stojí za zmínku překopaná Something's coming od Bernsteina. Zajímalo by mě, jestli ji autor slyšel a co na ní říkal. Yes z ní totiž udělali jazzrockově psychedelickou smršť a neopoměli ani motivy z America a Tonight, taktéž z West side story.
reagovat

23.10.2007 TomKas | #

První album Yes (stejně jako dvojka Time And A Word) má jiný sound, než desky následující. Je to nepochybně dané tím, že skupina v té době teprve hledala svůj osobitý hudební styl.
Pro mě osobně jsou nejlepšími skladbami úvodní Beyond And Before (a to i po textové části), Survival a Andersonova Yesterday And Today.
Zajímavé je přepracování Beatlesovské Every Little Thing.
Co se obsazení týče, nelze než vyzvednout basové umění pana Squirea a Andersonův vysoce postavený a čistý vokál (ostatně tohle lze říci o všech albech Yes). Jazzové bicí Billa Bruforda a Emersonovsky pojaté klávesy Tonyho Kaye celkový dojem jen umocňují.
Peter Banks, ačkoli v Yes působil pouze na dvou albech ukázal, že na kytaru taky umí i když jeho styl je zcela odlišný od Howea.
Debutové album Yes rozhodně není tím nejlepším, co kapela během 35 let své existence nahrála, jedná se však o úspěšný začátek.
Již v tomto začátku nás ale mohli členové Yes přesvědčit o svých nesporných hráčských kvalitách.
Album bych si dovolil ohodnotit 2 body (i když se mnou možná nebudete souhlasit), protože vrcholná tvorba Yes teprve měla přijít.
reagovat

PaloM @ 01.02.2008 07:50:35
Áno, relatívne k naj platniam Yes sa dá s hodnotením súhlasiť. Ja ich však tak "bezbreho" zbožňujem, že by som aj tomuto CD dal *****.
Ať ještě žijí YES - YES! YES!

23.06.2007 Antony | #

První počin dnes zaslouženě legendární skupiny přináší opravdu řádnou porci poctivé, osobité a v mnohém dobu vydání předbíhající hudby. Touto větou bych mohl recenzi ukončit, protože se mi zdá nadbytečné dodávat víc. Pro podrobnější popis svých dojmů z toho alba musím často sahat k mnohdy zbytečně omílaným frázím, že ztrácejí svoji výpovědní hodnotu. Takže s vědomím rizika nedůvěryhodnosti předkládám následující řádky.

Píše se rok 1969, většina novátorských kapel se jednou nohou nachází ještě v psychedeli, či post Beatles melodicko rockové vlně. Originální soubory tímto dědictví nezatížené se ojediněle vynořují jako zvěstovatelé nových hudebních pořádků a způsobů vyjadřování sebe samých. Myšlenkový i vyjadřovací posun je u některých z nich natolik patrný, že přitahuje pozornost hledajících posluchačů, odborného tisku, kritiků, vydavatelských společností. Jedním z nezapomenutelných pozůstatků této doby je skutečnost, že tehdy zcela nepokrytě zdravě experimentující skupiny měly možnost oslovit davy natěšených posluchačů, vydávaná LP byla pouze prostředkem k seberealizaci, nikoli cílem po němž by za každou cenu prahly. Díky tomu se nám dochovaly neuvěřitelné nahrávky kapel, po kterých se vzápětí slehla zem, ale jsou nenahraditelné ve vyjádření koloritu a celkové atmosféry přelomu 60./70. let.

Yes od chvíle vydání první nahrávky doprovází zasloužená aureola mimořádně kvalitní skupiny, nejen z hlediska interpretačního, ale především z tvůrčího úhlu pohledu. Debut, z velké části autorský, přináší vyzrálé kompozice, jež ani po 35 létech neztrácejí nic ze své svěžesti (já to říkal, budou to samé fráze 8-)). Andersonův vokál je naprosto nepřeslechnutelný, jeho výraz a poloha určuje celkové vyznění skladby. Je místy drsný, jinde naléhavý, jinde nadpozemsky zasněný, v jiných místech zase vemlouvavě proplouvá. V té poslední poloze mě fascinuje ve skladbě Yesterday and Today předznamenávající instrumentálně meditační polohu, kterou Anderson rozvinul na svých sólových dílech v následujících desetiletích. Ale tady je znát, že Yes jsou především rocková skupina. Vznešeně klenutý vokál je dokonale podpořen dravou kytarou, filigránskými vyhrávkami kláves (Tony Kaye v ničem nezaostává za svým věhlasným nástupcem), naprosto excelentní hrou na baskytaru, kde Squire předvádí, že byl od samého začátku zásadním výraz vytvářejícím elementem, a samozřejmě nezvykle bigbeatové bicí později výrazně jazzově excentrického Bruforda. V některých skladbách jsou velmi dobře znát velkolepě vyznívající postupy, kdy například v I See You slyšíme nevinné písničkové La-la-la-la přejít ve střední části skladby do rozsáhlé a propracované instrumentální pasáže, vymykající se jakýmkoli tehdejším písničkovým zvyklostem. Skladatelské a interpretační finesy lze s potěšením vychutnávat také v Looking Around a hlavně ve finální kompozici Survival, jež díky své rafinovaně vystavěné gradaci geniálního melodicko-rytmického nápadu se nedá dostat z hlavy a nutí člověka si celé album pouštět znovu a znovu. Samostatnou kapitolou je předělávka Every Little Thing, kde se vtipně prolíná původní melodický motiv s artrockovými pasážemi jakoby z jiného světa. Jedině Harold Land a Sweetness mi přijdou méně výrazné, bez záchytného nápadu tak, aby byly zásadní v celkovém vyznění alba.

Ano, tímto albem se na světové hudební scéně začaly dít věci. Věci, ze kterých další generace hudebníků žily, navazovaly na ně a dál je rozvíjely. Něco podobného lze říci tak nejvýše o pěti albech jiných interpretů. A navíc je to v tomto případě vlastně zárodek velkých uměleckých výtvorů, takže lze první desku Yes přijmout jako vynikající předehru k velkolepé symfonii a doporučit ji k poslechu každému, kdo se o podobnou hudbu byť jen trochu zajímá.

Hodnocení: 4/5


reagovat

22.11.2005 Gattolino | #

Ačkoliv u prvního alba Yes ještě můžeme intenzivně cítit vlivy a prameny jejich inspirace, lze už současně také nalézt dost slušně zakořeněný kmínek jejich budoucího "poznávacího" zvuku - vynalézavé melodie vedené sledem neobvyklých, ale posluchačsky příjemných tónů, vícehlasy obalený Andersonův štíhlý tenor, vznášející se nad precizní hrou, která nechce být obyčejným tříakordovým bigbítem. Některé věci nesou punc hudebního průkopnictví a bádalství, některé se opírají o osvědčené (i jinými interprety) jistoty (Beatles). Albu dominují dvě vyzrálé, bezchybné kompozice, dle mého soudu pilotní kusy budoucího rozkvětu: radostná, plnokrevná, klávesami nadýchaná Looking Around, která už opravdu umí posluchače "odnést" do světa Yes, a jako protipól filosoficky tesklivé rozjímání Survival (nedovedu si tu představit nikoho jiného než Andersona, jehož zpěv přemosťuje náladu dávných věků s rozechvělou nadějí nejasné, ale rozhodně pozitivní budoucnosti. Neboť Yes jsou jasně pozitivní - nejen přitakáním v názvu - i jejich snad nejstesknější a nejdojemnější melodie "Turn of a Century" o osm let pozdější dokáže rozehnat mraky a zanechat oblohu zářivě blankytnou....
reagovat