Genesis - From Genesis to Revelation (1969)

Je to strašně krásné album. Slyšel jsem opravdu všechny alba z Gabrielovy éry a musím říct, že tohle se mi líbilo absolutně nejvíc. Peter Gabriel tady nemá tak tlačený a teatrální hlas, nejsou tam žádné komplikované koláže, ale krásou nabitá hudba s inspirací Bee Gees, což jenom vítám.

Už úvodní Where The Sour Turns To Sweet nás zavede do nadměrné melodičnosti. Dál by jsem vyzdvihl třeba přenádhernou a dojemnou Fireside Song. Potom Am I Very Wrong, In The Wilderness s nezapomenutelným refrénem "Music, all i hear is music". Krásnou a příjemnou In Hiding, Window, Silent Sun (zde je přímo viditelná inspirace Bee Gees)

Na album mám taky jednu moc krásnou vzpomínku. Rodiče odjeli někam pryč, barák volný, tak jsem si k sobě pozval mojí krásnou a věrnou kamarádku. Rozhodli jsme se, že večer strávíme s hudbou. Dal jsem volbu na toto album. Ale ona řekla, že Genesis neposlouchá a že Gabriel je mimozemšťan atd. Přesvědčil jsem jí. Po pár vteřinách úvodní skladby se začala tak něžně usmívat a bylo vidět, že se jí to moc líbí. Když album skončilo, tak řekla: To bylo nádherný. Nakonec to byl příjemně strávený večer a šli jsme hajat. Kolem 1. hodiny ráno se vzbudím, otočím se a ona nikde. Ale z vedljěší místnosti něco hraje. Vždyť je to Genesis, konkrétně Fireside Song a pasáž "Once upon a time there was confusion". Za chvíli slyším Am I Very Wrong. Jdu za ní. Povídám ji: Co tady děláš? A ona jen: Prosím tě, dovol mi poslouchat tu nádheru.

Tak to vidíte. My, mladí milovníci kvalitní hudby netoužíme po nějaké velké komplikovanosti, ale o písně se silnou a výraznou melodií. A album From Genesis To Revelation tuhle věc splňuje dokonale.
reagovat

Voytus @ 08.10.2016 07:49:48
Lavře, máš skvělou kamarádku, to se musí nechat. Každopádně, deska je to slušná, také ji mám rád. Vlastně mě před lety příjemně překvapila, protože jsem čekal dle recenzí a článků, i výpovědí samotných členů, nějakou neposlouchatelnou hrůzu - a ony jsou to takový milý písničky. Vlastně, Serpent Song má i docela tvrdý riff, stačilo trochu víc na ní zamakat, In the Wilderness jsme hráli s kapelou. No, co desku sráží je samotný mix - kapela v jednom kanále, orchestr ve druhém. Ale jinak fajn songy.

PaloM @ 08.10.2016 17:45:12
Jo, ty písničky mi zneli á la Bee Gees. A tým to pre mňa skončilo, do zbierky som debut nezaradil.

Jarda P @ 08.10.2016 18:23:06
Bee Gees 60. let mám rád, ale Genesis výhradně až od Trespass.

zdenek3 @ 08.10.2016 19:19:49
Jako studijní materiál dost zajímavý, protože již druhé album Trespass je jako z jiného světa. Ani si nějak neuvedomuji, která kapela měla tak obrovský skok mezi prvním a druhým albem.
No každej nějak začínal. Poslechl jsme si to, je to docela fajn, některé pasáže jsou i velmi hezké, ale že bych to musel ještě někdy poslouchat, tak to asi ne.
Na to je život moc krátký a hudby strašně moc.

Petr87 @ 09.10.2016 08:59:48
Hmm, i jako velký fanoušek této kapely se musím přiznat, že jejich první album jsem !nikdy! neslyšel... Je to asi ostuda, já vím, ale po těchto nadšených dojmech z něj to budu muset co nejdříve napravit, i když BEE GEES nejsou zrovna moje ranní kafe. :)

adam @ 09.10.2016 09:38:31
zdenek3: aj david bowie mal taky mega rozdiel medzi prvym a druhym albumom.

Tato genesisovina je pre mna negenesisovska. Je to priklad toho ako dokaze producent znasilnit kapelu k niecomu co ani nechce. Dve veci odtial su ale dobre. Silent sun a Into the wildreness.

vmagistr @ 09.10.2016 14:54:54
Blíž než k Genesis budoucím má tohle album k "baroknímu popu" Zombies nebo The Left Banke. Jednou za čas si ho rád pustím, ale spíš jako popovou oddychovku, než jako věc pro soustředěný poslech.

Gattolino @ 10.10.2016 21:04:01
Naprosto se ztotožňuji. První Genesis je samozřejmě zavádějící a obtížné srovnávat s Trespassem nebo s The Lamb, ale pět hvězd bych dal všem. I když je hudba na FGTR jednodušší a muzikantsky méně vyzrálá, na rozdíl od dalších ničemu nepodobných alb více odrážející tvorbu kapel své doby, nese v sobě totéž jako všechna gabrielovská a hackettovská alba: bezčasou a snovou náladu, která posluchače naprosto pohltí, hudební nadšení všech a magický expresionistický zpěv. Už zde je přítomen "svět Genesis" ve své plné nádheře. A vrcholem je podle mne úžasná miniaturka "A place to call my Own". Deska se prý tehdy v obchodech občas zatoulala do náboženské hudby - ale není opravdu zcela duchovní, nejen biblickými tématy, ale svou ryzostí a čistou krásou? Podle mne na trend nebeské průzračnosti a osudovosti písní FGTR neuvěřitelně navázal Anthony Phillips na albu Wise After the Event.

Ivan26 @ 08.12.2016 20:09:52
Album má nezaslouženě špatnou pověst, protože to ještě není "art rock". Přitom je to jedno z nejlepších písničkových alb 60. let.

exte @ 18.04.2017 11:26:20
Tohle debutni pisnickovy album Genesis patri plne jeste do ery 60 let (!) a s pozdejsimi tvrde progrockovymi Genesis ho nelze jakkoli srovnavat. Kdyz mi bylo -nact let a jako velikymu fanouskovi Genesis ery PG, se mi poprvy (nekdy pred 35 lety) dostala tahle deska do ruky, tak jsem ji taky hned po prvnim poslechu dal pryc, jako pro mne v ony dobe kolekci absolutne "nezajimavejch" pisnicek 60 let. A az o nekolik let pozdeji jsem na ni zcela zmenil nazor.
Tahle deska je prakticky to samy co treba debut Petera Hammilla - Fool's Mate nebo debut Nico - Chelsea Girl... tyhle debuty obsahujou taky nadherny pisnicky ery konce 60 let a s pozdejsi tvorbou obou interpretu (s kterou se nakonec proslavili) se nedaji jakkoli srovnavat.

Ja dneska povazuju tenhle debut Genesis (nebo Hammilla ci Nico) naopak za 5* perly ty doby konce sedesatek.

PS: Zkuste si pustit vybornej song z jejich historicky druhyho singlu 1968 "A Winter's Tale" (pozdeji vysel i jako CD bonus na jejich jednicce). Tam uz jsou slyset silny prvky toho, co zacalo na Trespass. Tenhle song by (v novym a vice "prog" kabatu) klidne mohl byt soucasti Trespass nebo Nursery.

exte @ 18.04.2017 11:27:57
>> odkaz

Judith @ 23.01.2023 00:37:23
Mně to opakované přirovnávání k Bee Gees moc nesedí. U Bee Gees vnímám (i v šedesátých letech s vcelku civilním vystupováním) jistou míru stylizace, v každém momentu si hlídají, jestli působí dost cool a mužně i v těch nejvyšších polohách, jako by se pořád po očku sledovali v zrcadle. Prvotina Genesis je sice písničková s důrazem na vícehlasý zpěv, ale občas slyším Simona a Garfunkela - sdělení, které působí jednoduše, ale má svou hloubku, a po většinu času něco z Beach Boys - nelíčenou chlapeckou upřímnost a prostotu. Album na mě mimoto působí vánočně, svou jiskřivou čistotou a zároveň jakousi útulností. Člověk ví, že svět takový po většinu času není, ale pro tu chvíli tomu opravdu věří. Těší mě, z toho, co jsem zatím měla možnost poznat, že si tuhle jemnou stránku Genesis uchovali i v době, kdy se posunuli ke komplikovanější formě a přibylo více emočních odstínů.

Debutové album skupiny Genesis se mi dostalo do rukou ( a do uší ) až někdy v druhé polovině 80. let, kdy už jsem dávno propadl kouzlu jejich skvostů jako Nursery Cryme, Foxtrot, Trespass atd. Albu předcházela nepříliš lichotivá pověst, díky tomu jsem k němu zpočátku přistupoval s jistou nedůvěrou. Ale naštěstí to taková katastrofa není. Ačkoliv zde postrádám takovou tu drsnější, černěhumornou genesisovskou polohu (jak hudební, tak textovou), kterou miluju, a všechno je to protkáno medově sladkými smyčci, musím ocenit, že Peter Gabriel tu zpívá opravdu neuvěřitelně vyzrále a profesionálně (nejen vzhledem ke svému věku, ale i vzhledem k nepříliš velkým zkušenostem s prací ve studiu atd.), že kapela je poměrně velice slušně sehraná (možná ty bicí nejsou vždy úplně dokonalé) a že hudba i texty jsou celkem v pohodě.
Jak už jsem naznačill, celkem bych oželel přidání smyčců na úkor tvrdší, rockovější kytary- ale u debutových alb, kdy je kapela zatím jen tvárnou, poddajnou hmotou v představách producenta (zde jakéhosi Jonathana Kinga), který nejlíp ví, jak by co mělo být a znít, je běžná praxe ignorovat představy samotných tvůrců- muzikantů (i když po letech v jednom rozhovoru Banks (nebo možná Rutherford?) přiznal, že tehdy hodně ujížděli na Bee Gees, ke kterým se toto album stylově dost blíží).

Zkrátka- tohle album si pouštím tak 2x až 3x do roka, někdy ani to ne. Nijak mě neuráží, ale ani nijak zvlášť nebaví. Za nejlepší kousky považuji „Silent Sun“, „In The Wilderness“, „In Hiding“ a „One Eyed Hound“ (ta samozřejmě na původním vinylovém vydání nebyla).
A to je tak asi všechno, co bych o „From Genesis To Revelation“ chtěl napsat.

reagovat

Mirek Kostlivý @ 24.09.2012 11:47:49
Taky si myslím, že to není taková bída, jak se všude psalo. Na prvotinu je to solidní deska, kterých se ale v této době natočila kvanta (jenom jsme o nich tehdy v ČSSR nevěděli). Bohužel se ale většina kapel jedné desky (i kvalitnější než je tato!) rozešla. Je vlastně téměř zázrak, že britští Genesis nedopadli jako jejich američtí kolegové stejného jména ...

Ivan26 @ 29.03.2015 17:45:34
Já si nemůžu pomoci, ale mně se toto album strašně líbí. Písničkářský skvost konce 60. let. A fantastický zpěvák. Nevadí, že to ještě není art rock, ale spíš jakýsi pop-psychedelic-orchestral rock. Myslím, že se to tehdy prodávalo spíš v USA než ve Velké Británii.

PaloM @ 21.06.2015 06:51:24
Nikdy ma nenapadla podoba s Bee Gees, nemám album napočúvaný. Teraz som si ho pustil a presne to je tak. Nemám zásadné výhrady, príjemný pop.

adam @ 21.06.2015 08:37:14
Mne sa z tohto albumu paci len In The Wildreness. Ale to je jedna super vec. I ked aj Serpent a Silent Sun sa daju...

Brano @ 21.06.2015 08:48:36
Mňa tento debut absolútne neberie a Genesis je pre mňa Genesis od albumu Trespass(vrátane).

PaloM @ 21.06.2015 09:33:58
Keď som to až dodnes meral kvalitami ďalších albumov, tak som debut nikdy nedopočúval. Zmienka v recenzii o možnej inšpirácii s Bee Gees vo mne prelomila bariériu. Viem, je to divné, ale zrazu mi piesne dávajú zmysel. Proste je to príjemný pop v štýle veľkého vzoru.

Genesis - moja najobľúbenejšia kapela z kategórie progrock, hoci nedá sa až tak zaškatuľkovať. Ale obdobie s Peterom Gabrielom za mikrofónom je pre mňa vrcholné z hľadiska progresívnej scény a aj môj top (bez ohľadu na moju lásku k Pink Floyd, Yes či King Crimson). Pritom kapela začínala inak, než ju pozná väčšina ľudí. Ale prvý album From genesis to revelation je prehliadaný neprávom. Ja som mal zrejme to šťastie, že som ho počul ako prvý od Genesis, takže som bol viac menej nezaujatý neskoršou tvorbou (hoci som poznal od Genesis klasické hity z obdobia Phila Collinsa za mikrofónom). Skladby na tomto albume nie sú zlé, niektoré priam vynikajúce. Ale je pravda, že mnohým uškodili orchestrálne dohrávky, ale naopak, niektoré si bez nich neviem predstaviť. A rád by som teda spomenul tie klenoty, ktoré stoja za vypočutie: Where the sour turns to sweet je nádherná melodická skladba, In the beginning je skvelá takisto, len už pritvrdzuje a vrchol "tvrdosti" je v skladbe The Serpent s vynikajúcim riffom. Ďalej je veľmi pekná skladba na zamyslenie Am I very wrong? a jeden z vrcholov albumu predstavuje The Wilderness s chytľavým refrénom "Music, all I hear is music!". A nedá mi nespomenúť ešte The silent sun, ktorá vyšla aj na singli. Ono je zaujímavé, že singlovky z tohto obdobia sa mi zdajú lepšie, môžte posúdiť, kto má bonusovú verziu, kde sú: skvelá zadumaná That´s me, ktorá je moja najobľúbenejšia skladba Genesis s obdobia pred Trespass, melodická A winter´s tale a ďalší skvost One eyed hound. Celé hodnotenie uzavriem svojou subjektívnou mienkou, že všetko, čo urobili s Peterom Gabrielom, je od Genesis skvelé, vrátane tohoto albumu, a napokon to isté si myslím aj o Gabrielových sólových albumoch. Dal by som 3 a pol, ale zaokrúhlim nadol.
reagovat

Fan @ 22.03.2011 18:29:07
Plně souhlasím s uvedenou recenzí i názorem.
Jedna perlička:
Italská skupina The Watch vydala album Timeless, ve kterém volně použila hudební motivy právě z tohoto prvního alba Genesis a převedla ho do soundu Genesis 1971-1973. Jako kdyby to natočili kluci o tři roky později. Zde je odkaz na kterém jsou i ukázky z alba: >> odkaz

nowhere_man @ 01.04.2011 15:09:43
Fan: vďaka, znie to zaujímavo.

PaloM @ 21.04.2011 15:38:19
Možno preto, že je úplne iný, debut Genesis ma nechytil a popri obrovskom množstve kvalitnejších nahrávok na trhu ťažko sa k nemu znova prinútim.

MUSIC, ALL I HEAR IS MUSIC!

Toto album jsem sehnal ve výprodeji asi za stovku. Byl jsem smířen s tím, že budu možná sklamaný, ale za ty prachy...Byl jsem v té době zblázněný do Nursery cryme a věděl jsem, že je nutné tu desku brát úplně jinak - navíc mi bylo v té době přibližně tolik co jim.
No a byl jsem mile překvapen. Jasně, bez smyčců by to bylo lepší, Jonathan King se snažil hudbu kapely něčím obohatit, protože ještě nebyli tak zdatní muzikanti. Rutherford se teprve seznamuje s baskytarou, takže jí tu moc není, stejně tak bicích. Ale je jasné, že měli výborné melodické nápady a výrazově vyjímečného zpěváka. Už tady Gabriel opravdu udivuje.
Z některých písní jistě mohly být hity, nebýt slabé propagace. U In the wildreness jsem byl při prvním poslechu u vytržení a myslím, že jsem ji hned pouštěl znovu a znovu a znovu...
Pak třeba The serpent - obzvlášť ten úvodní riff! Nebo hned dvě následující.
FGTR Je příjemná dobová deska. Jede v tehdejším psychedelickém duchu, ale trochu jinak, než třeba Pink Floyd, navíc se tu neberou drogy. Myslím, že se dá bez problému poslouchat a že jako debut není vůbec špatná. Jistě ale potom všem vyrazili dech s Trespassem.
Tři a půl hvězdy.
reagovat

Raději se hned přiznám, že tvorba Genesis je mi víceméně stále zahalena rouškou tajemství a paradoxně znám lépe Gabrielovy i Collinsovy sólovky a Calling All Stations. Takže jsem k jedničce přistupoval bez nějakých předsudků a očekávání.

Jestli něco táhne tuhle desku, tak je to Gabrielův zpěv, protože kdyby jeho citlivý a jemný projev nedával téhle muzice trochu šmrncu, tak podle mě zbyde jen prázdná slupka. Ona muzika to není zlá, je jemná, klidná, prostá a kořeněná psychedelií, ale skladby kolem mě jen tak propluly, aniž bych si u něčeho řekl: "Jo, tak tohle bylo zajímavé, to si dám ještě jednou".

Mám radši jiný přístup k psychedelii, ale tuhle desku nezatracuji. Možná se k ní ještě vrátím, ale to na ni musím mít vysloveně náladu.

** a 1/2 - Hezká deska. Bohužel nic víc.
reagovat

Přiznám se, že jsem měl tohle album z „povinnosti“, jak na kotouči, tak na kazetě a dnes ho mám i na CD. Už na střední škole, tzn. v letech 1978 – 82 (mimochodem nejkrásnější roky poznávání té nejskvělejší muziky) se nám moc nelíbilo, přišlo nám takové „mimózní“. A ani po pozorném poslechu po x (možná 10, 15) letech se můj názor na něj nijak rapidně nemění. Je to hezké, milé, sladké, příjemné, místy úsměvné. Možná kdyby album nebylo tak přeslazené tolika smyčci, znělo by rockověji a člověk by sem tam něco vytušil. Takhle jen občas mám pocit, jakoby Gabriel vystrčil nesměle růžky a jeho hlas je také asi to jediné, podle čeho bych Genesis poznal, zdá se mi, že všechny ostatní nástroje mohl zahrát a nahrát kdokoliv. Ale co chtít od 18 – 19 ti letých mladíků, že ?

Takže jak hodnotit toto podceňované i přeceňované album ? Sami Genesis se k němu, zdá se, moc nehlásí a já se jim ani nedivím. Kdo chce Genesis poznat, rozhodně ho mít nemusí, kdo je miluje tak, jako já, určitě si ho jednou za čas připomene.

Pokud bych měl použít obvyklý způsob hodnocení, dal bych 2 hvězdičky.

P. S. Napadlo mě, že jeden z důvodů, proč Genesis v následujících letech natočili tak skvělá alba, je i ten, že to první se jim vůbec nepovedlo.

reagovat

Většina debutů nebyla moc hodnocena kladně ať už se jednalo o kteroukoliv kapelu až na vyjímky. Mnoho lidí má na toto album názor takový, že je to popík, moc smyčců apod. Já si však dovolím oponovat a tvrdím, že se tohle album povedlo. Samozřejmě nedosahuje kvalit navazujících alb, ale to v žádném případě neznamená, že musí být slabé. Celé album na mě působí nádechem ještě tehdy končících 60.let a Gabrielův naléhavý zpěv už se v jeho tehdejších 18 letech nedá přeslechnout. Člověk si musí uvědomit, že tehdy kapela nebyla ještě dostatečně rozvinutá a neuměla hudebně přesně vyjádřit to co chtěla. Kapela měla tendence dělat skladby delší, bohužel jim stál v cestně Jonathan King jehož názory se s kapelou neztotožňovaly a přikláněly se spíše k popu. Avšak i přesto překážku kapela dokázala, že má nadání a hudební nápady.V textech se objevuje hodně nábožných, přírodních, pohádkových témat. Je zde cítit silný vliv tehdejšího školního režimu, na který žádný z členů nerad vzpomíná. Celkem mě zaujalo, že i přes to, že duo Phillips/Rutherford tu nemá takový vliv jako duo Banks/Gabriel. Mám také pocit, že pasáže, které byly udělány Arthurem Greensladem mohly být klidně nahrazeny mellotronem. Sice Tony Banks se naučil hrát přes 2 linky najednou až v období Tresspasu, ale alespoň studiově to udělat mohli. Album na mě působí temným melodickým dojmem, mám pocit, že jsem někde na kopci, pryč od města a přede mnou je jasná obloha plná hvězd. Lehnu si do trávy a do uší mi zní peterův zpěv a melodický Tonyho klavír s kytarama od Antonyho a Mika. Také jsem si všiml, že jsou tam pasáže, kdy Tonyho klávesy jsou značně ztlumeny a kdyby se to poslouchalo někde v autě tak to nebude snad ani slyšet.

Co se týče bubnů, bohužel zde není vidět, že by Stewart nebo Silver uměli nějak skvěle bubnovat, to je v podstatě to nejslabší, co na albu chybí. Přes to mám album rád, líbí se mi všechny skladby, už tehdy tam byl smysl pro melodii a pro rytmus a řadím se do menšiny, která tato album obdivuje. Dle mého názoru to překonavá řadu jiných debutů a u některých kapel i jejich nejlepší řadovky !


1) Where The Sour Turns To Sweet - louskání doporovázené Tonyho melodický klavír, poté se krásně přidá kytara a nakonec i smyčce (které mohly být nahrazeny klávesama nebo mellotronem), naléhající skladba, která v refrénu je doprovázená trubkama.


2)In The Beginning: skladba která začíná, že mám pocit ze mi praskají sluchátka, a hlasy se rozeznívají ze strany na stranu. Pak se ale skladba rozjede do nádherné pasáže s tonyho rychlejším klavírem, bohužel je značně ztlumený, jinak by byla skladba ještě lepší.


3) Fireside Song: pomalejší skladba s popěvkem v refrénu o zklamání, lásce...


4) The Serpent: nejlepší skladba na albu, tuhle písničku miluju, původní skladba byla She is beautiful jen s kytarou a klavírem. Tahle verze je však ještě lepší. Temná noc, planety obíhají (tuhle skladbu bych si někdy pustil v létě v autě ve 3 ráno při cestě někam do ciziny). Skladba má nádherný refrén a křik Petera "Beware Future" mě vždycky dostává. Tady je to koncert Gabriela a Bankse, Tony krásně v pozadí hraje na varhany se zámeckým nádechem a Peter zpívá že bůh stvořil muže z prachu atd. U této sklaby mi běhá pokaždé mráz po zádech.


5) Am I Very Wrong: skladba, která mě chytla hned na poprvé, krásné vydrnkávání a Peter zpívá jestli je opravdu tak špatný, pak se rozjede refrén, geniální klavírní rif doprovázený kytarou, poté návážou všichni sborově, zní to jako z počátku 60.let, jako by to všechno bylo tak dávno.


6) In The Wilderness: divím se, že z této skladby se nestal hit. "Music All I hear is Music" se jako refrén nedá přeslechnout a působí to jakoby to byla převzatá coververze interpreta ze 60.let a člověk jen kroutí hlavou jak je možné, že se alba prodalo jen 600 kusů ve své době.


7) The Conqueror: skladba začne svižně s jednotvárným rifem a na to se postupně parádně nabalí tonyho klávesy, na první poslech to člověka hned dostane.


8) In Hiding: skladba na které spolupracovali Gabriel s Phillipsem, je to v podstatě nejstarší písnička Genesis, kytarový rif už si Anthony vydrnkával ve 13 letech, původní verze Patricia je v Archive. V této verzi jsou už i tonyho klávesy které jsou pozadí za kytarovým rifem a peter zde zpívá o tom jak je vzdálený od domova, milion mil od domova, stojí na hoře a má svobodu myšlení, přeje si aby jeho milá byla s ním. Mám zde dojem, že tady v textech hodně míří na Carterhouse.


9) One Day: další skladba, kde se objevují prvky, že bych odletěl pryč do svých snů...


10) Window: nádherně uklidňující skladba, běží mi mráz po zádech jak už tenkrát měli smysl pro melodii, romantická krásná skladba.


11) In Limbo: obdobná skladba o úniku pryč (z Carterhouse) doprovázená sborovými vokály a trubkami.


12) Silent Sun: první singl, který se částečně inspiroval Bee Gees, složil ho Peter a Tony, i když se od ostatních skladeb značně liší ten klavír a smyčce se mi tu celkem zalíbily.


13) A Place To Call My Own: tuhle skladbu zbožňuju, měla původně 6 minut, ale pan King jí musel useknout, že to má jen něco přes minutu, finální část skladby, nedokážu si představit jak nádherná by byla celá. Začíná to jen Peterovým zpěvem a melancholickým Tonyho klavírem asi po minutě mi vstávají všechny vlasové objekty do maxima, smyčce krásně doplňuje melodicky klavír a všichni začnou zpívat do rytmu s klavírem "Na Na Na", působí to na mě jako pohádkový les kde si prozpěvují skřítkové v hospodě. Nádhera.


14) A Winters Tale: 2. singl Genesis, výborný varhanový refrén, lepší než jejich první singl Silent Sun.


15) Thats me: skladba, která začna přímo grandiozně a struny bijí do zpěvu při refrénu Thats me, potom Peter zvýší hlas "I cant see", trošku nekvalitní zvuk a dělá to pak dojem jako skladba z 30.let z kobky před 2.světovou válkou. Až na zvukové nedostatky, jak jinak než krása.


16) One Eyed Hound: další skladba u které nechápu proč se nestala hitem, nádherně melodická od začátku až do konce, krásná skladba k ohýnku s kytarou. Končí to zvlášním zvukem klavíru.

reagovat

První dlouhohrající deska Genesis nabízí ve své CD podobě pořádně rozsáhlou hudební přehlídku. Tento titul způsobuje často v hlavách ortodoxních Genesis fanoušků docela zmatek a názory těchto posluchačů jsou pak velmi rozporuplné. Po důkladném seznámení se s FGTR tvrdím, že důležité je jedno - nevztahovat hudbu z debutu jakýmkoli způsobem k následujícím albům. Je třeba oprostit se od všech očekávání a slovní spojení "progresivní rock" vymazat z hlavy. Pak se prvotina Genesis předvede ve svých možnostech. Pak teprve lze posoudit, co je hudebně zač.

Na první poslech nejvíce zaujme výrazný a podmanivý hlas Peter Gabriela. Zpěvák s ním velmi působivě zachází a daří se mu tak poměrně často zachraňovat jinak průměrné skladby. Dalším nepřeslechnutelným prvkem jsou časté smyčcové aranže. Toto křoví zní místy tak trochu naroubovaně a nepřirozeně. Záměr pana producenta na oslazení zvuku naštěstí zůstal někde napůl cesty, tudíž se většinou těmto smyčcům nedaří pokazit rockové vyznění jednotlivých písní. A písní je tu pěkná hromada, každá zní jako typický anglický rock konce 60. let se všemi melodickými kudrlinkami, pohádkovým aroma a dalšími tradičními prvky. V soundu FGTR lze vystopovat mnoho klasicko rockových předchůdců z UK, z alba sálá stará viktoriánská Anglie. A hlavně - je to psychedelická muzika v tom nejlepším slova smyslu. A to považuji opravdu za zásadní. Kdybych neměl naposlouchané soubory jako Kaleidoscope, Fairfield Parlour, Apple, Octopus, Iveys, Askhan a další, asi bych se do FGTR nikdy nedostal. Každý znalec psychedilcké scény Velké Británie musí při poslechu FGTR říct: "To znám, to je dobré". Narozdíl od progrockového fandy.

Takže díky tomu, že mám psychedelii konce 60. let rád a dokáži se oprostit od srovnávání s další Genesis tvorbou, pronikám do krásy FGTR a některé skladby si doslova vychutnávám. Je v nich právě to typické kouzlo pokročilé psychedelie, po anglicku uhlazené, zcela zbavené hippie přízvuku. Takto charakterizovaná hudba se stala v Evropě na krátkou dobu svébytným žánrem a vyplňujícím článkem v post Beatles době, ještě před nástupem velkých jmen, jímž se Genesis časem také stali. Dnes pozapomenutým žánrem, podotýkám. Ovšem právě skladby jako Where The Sour Turns To Sweet, Fireside Song, In The Wilderness, The Silent Sun, a z bonusů hlavně A Winter's Tale a That's Me dokáží zavanout dnes už ztracenou atmosférou té doby, navíc na stále velmi poslouchatelné úrovni. Všechny ty naivně znějící postupy, technické nedokonalosti, šumy, echa, slyšitelné střihy, občasná kompoziční bezradnost i muzikantský amatérismus, to jsou atributy, které mi dokreslují přítulný a zdomácnělý poslechový zážitek.

Trvalo to dlouho, ale nakonec se z From Genesis To Revelation stal dobrý známý, k němuž se pro některé jeho klady s potěšením vracím a jehož vady v dobré náladě přehlížím. Nebo-li: Zapomeňte na Genesis, tohle je jiná hudba. Stále velmi dobrá hudba pro lidi, kteří dokáží nerespektovat svá očekávání a nedržet se zavedených kolejí. Je to docela roztomilé dítko, s nímž si jako s dospělým nepopovídáte, ale svou milostí dovede potěšit.

3 *** dobré, ne však zásadní
reagovat

pepa-n @ 02.07.2007 00:00:00
Mě psychedelická scéna moc nebrala (možná proto, že jsem k ní neměl až tak dobrej přístup :-)) Myslím ale, že FGTR má s dalším směřováním Genesis víc, než se obecně soudí. Jednak se musely omlít dva mlýnské kameny - na jedné straně Rutherford+Phillips se svojí láskou k ranným BeeGees (to jsem si nevymyslel, to na sebe práskli sami) a na druhou stranu Gabriel+Banks se svojí láskou ke staré pastorální poezii a tradici, zamilováni do Aghaty Cristie, Lewise Carrola (Alenka v říši divů) a Biblických apokalyptických vizí. Koneckonců nikdy nepopírali svůj vztah k duchovnu, a je to vidět i dnes, koukni na poslední tvorbu Gabriela, ale nakonec i Rutherforda, tam to prostě je.

A z toho tření vznikla deska, která v podstatě nemá obdoby. Když odmyslíš sladkobolné smyčce které tam napasoval Jonathan King, \"aby to znělo jako Bee Gees\", tak se na tý desce mísí všechno to, co měla hudba Genesis od té doby vždycky: nadhled, humor, pastorální tradice staré duchovní hudby, ironie, sebeironie, duchovní rozměr.

Když to vezmeš do důsledku, tak se během dalších 40 let vyloupne zásadní dvojice - Banks+Rutherford. Poslechni si Not about Us z CAS, a jsi u FGTR hudebně i textově.

Hacketta mám rád, mám od něj všechno, Gabriel je numero uno man, znám ho zpaměti. Ale páteř Genesis byli B+R. A Collins jim do toho šlápl bubenickou botou...

poslechni si Phillipse - The Geese and the Ghost. To tě skácí...:-)))

Antony @ 02.07.2007 00:00:00
pepa-n:
S tvojí chrakteristikou začátků tvorby Genesis souhlasím, velmi pěkně řečeno. Stále si však za tou výraznou psychedelií stojím, však díky ní je to album tak kouzelné.
Jedničku Phillipse jsem měl, je to dost rozporuplné album. Jedna polovina jsou nádherné trespassovsky laděné kompozice, druhá polovina sterilní brnkání. Bohužel, celá následující Phillipsova sólo kariéra se nese v duchu těch newage drnkaček (především nekonečná série Private Parts & Pieces), pro mně nepoživatelných.

Tohle album mám moc ráda. Je takové komorní, ideální pro chvíli, kdy je člověk sám a chce se příjemně odreagovat. Je pochopitelně jednodušší než alba, která následovala, ale ne jednoduché. Myslím, že hlavní problém, proč ve své době v podstatě propadlo, byla špatná reklama navíc cílená na špatnou skupinu posluchačů. Album je na debut velmi dobré a je i vyrovnané, nemá žádné zásadní slabé místo, není to laciný popík a do žebříčků namířeno nemělo.
Přímo zbožňuju hned tu první skladbu - Where the sour turns to sweet, ta se mi zalíbila hned na první poslech a dodnes patří k mým nejoblíbenějším. A líbí se mi i ty následující od – In the beginning – „Oceán pohybu/ se svíjí do klubíčka, zvedá se a klesá/ Shání/ kolem dokola rozběhlé hory …“ až po závěrečnou A place to call my own „…Jsem jen její dítě, dítě mé strážné bohyně/ Docházím na konec svých cest, do jejího klína/ a myslím, že jsem konečně našel místo, které nohu nazvat svým“ . I když námětově album čerpá z biblických příběhů, zpracovávájí Genesis tuto tématiku velmi volně, jsou to spíše jen takové obrazy.

Poté, co se Genesis prosadili, bylo album vydáno v mnoha reedicích, a tak ho můžete najít v obalech mnoha variant – pro zájemce zde uvádím odkaz na stránky www.genesismuseum.com, kde jich při mé poslední návštěvě uváděli 27 kousků – a to jsou jen obaly vinylů. Moje LP má obal, který je tam na 12. místě. Podobný guláš existuje i v CD verzích tohoto alba, ještě zkomplikovaný různými počty bonusů a dokonce i názvů alba.
reagovat

Je možná trochu schizofrenní dávat tomuto albu pět hvězdiček, protože kolik bych jich pak měl dát minimálně deseti následujícím? Ale ... Toto album je sice od preciznosti zvuku, muzikantského mistrovství a vyzrálé vážnosti následující desky (Trespass) nahony vzdáleno, má však současně něco strašně společné. Něco, nejen definované Peterovým až do srdce naléhavým hlasem a Tonyho pohádkovými klávesami, ale i pocitem, že všichni do té hudby šli jak o život. Při Where the Sour Turns To Sweet se mi chce plakat a smát se zároveň, protože vznikne-li takováto píseň, není svět tak špatný, jak se někdy jeví. Ta deska má opravdu náboženskou sílu, a není to jen v tématu textů. "A Place to call my Own" je mystická věc o slávě, přesahující lidský život. Chce se mi přehánět a řeknu, není to určitě nejlepší, ale možná nejoptimističtější deska v historii rocku. Není určitě lepší než Selling England, ale upřímnosti a nevykalkulovanosti textu:
"I lie silent at last I'm free from my past
I walk among the tall trees This is beauty I know
I'm in love with it all I have freedom to love
In hiding" se lépe věří než jinak nádherné alegoricko-filosofické hříčce o souboji gangů v Epping Forrest. Zkrátka, co dodat? Tato deska se nedá moc hodnotit z muzikantského hlediska, ale z hlediska citů je čistá jako křišťál, ani nevnímám ty Kingovy smyčce a žestě a nevím, jsou-li špatně či dobře. Zkrátka, From Genesis to Revelation mohu slyšet vždy a všude a spolehlivě mne vždy rozvlní křídla mé duše k letu. Mohu tedy tomu intimnímu, křehoučkému dílku nedat pět hvězdiček?
reagovat

Myslím, že se jedná o výborné album, i když je samozřejmě netradiční v diskografii Genesis, což je dáno počátečním nedozráním, ale i tady slyším ony nezaměnitelné nápady skupiny....souhlasím s výtkou o smyčcích, i když si myslím, že to není tak dramatické
reagovat

co k tomuto albu říct? už zde jsou k slyšení kvalitní a originální melodie, bohužel (podle mě) kýčovitě zprzněné smyčci; nakonec na Genesis Archives, kde jsou některé skladby v jen "band" verzích, je to víc než slyšet... McCartney zuřil, když ve stejné době bylo podobně "postiženo" Let it be, ale Let it be z toho vyšla nakonec docela dobře, v porovnání s tímto albem... nic proti smyčcům (poslouchám i klasiku, Yes, Wakemanna, Phillipse...)... ale já to cítím tak, že hudbu na tomto albu kazí...
také občas registruji názory, že toto album je moc "pop" a má to být vyjádření v negativním slova smyslu...potom tedy nevím, jak definovat třeba rané Beatles...?From Genesis...? je zajímavá, křehká hudba (viz. třeba úžasná In the beginning- ne mnoho kapel se může chlubit takovými silnými melodiemi, řada (nebo několik) kapel nedostatek talentu, invence zakrývá minimalismem a pseudointelktuální avantgardou) ... Genesis byli mladíčci, kteří začínali, ne nepodobní začátkům Van der graaf generator, v určitém smyslu ne nepodobní nekomplikovanosti Barretta... každý se přece vyvíjí...
a furt radši takovéto "pop" než songy a la "Your own special way"... toliko můj názor ;-)

reagovat

Na tohle album se dá podle mě nahlížet ze dvou pohledů. Jednak jsou to vcelku nenáročné, docela příjemné a jednoduché písničky, které neurazí ale ani příliš nenadchnou. Z druhého pohledu je tam ale slyšet invence, která byla zadupána necitlivou produkcí, která chtěla z Genesis mít jen jakousi obdobu Bee Gees... Některé skladby dávají tušit, jak by album možná mohlo vypadat, kdyby byl kapele dán dostatečný prostor - například The Serpent nebo In Limbo... Možná je velmi dobře, že album nebylo vůbec úspěšné a producenti z firmy Decca ztratili o Genesis zájem - dostali se k jiné firmě (ted mi vypadl název...), kde si mohli tvořit hudbu podle svého...
reagovat

Titan @ 14.02.2005 00:00:00
charisma

Je to popovější a jednodušší, ale i tak je to dost zajímavé album. Kobinace akustických kytar, klavíru a smyčců není špatná a většina skladeb rozhodně není slabá. Mezi nejlepší patří podle mě Serpent, In The Beginning (dvě nejrockovější skladby na albu), Am I Very Wrong?, One Day. Na mé verzi (černý obal a zlatý nápis "Genesis") jsou jako bonusy doplněné dva singly, z nichž skladby A Winter's Tale a One Eyed Hound taktéž patří mezi slibné skladby, a demoverze Serpent a Image Blown Out (skvělá melodie). Kdo zvažuje zakoupení tohoto alba, může se orientovat podle skladeb na 3. a 4. CD na Archive 1967-76 (což je box set, který by si měl každý pořádný fanoušek Genesis poslechnout už kvůli koncertní verzi alba The Lamb Lies Down On Broadway a Supper's Ready).
reagovat

Titan.mem @ 07.01.2005 00:00:00
Asi koukám těch verzí bylo víc, protože úplně na původní verzi bylo 13 skladeb končící A place to call my own. A oficiálně tam přidávaj: A Winters Tale, One-Eyed Hound, Thats me a monofonní verzi Silent Sun. Ale Image blown out by tam být nemělo. To je jen v archive 1967-1975 CD4. No a jestli myslíš demoverzi Serpent, tak to by měla být skladba She is beautiful, kde je stejná melodie, ale jiný slova a jen klavír s kytarou. Takovej předchůdce Serpent. Jo a ten archív je do roku 75, to už by tam byly věci z trick of the tail kdyby 76, ale to je jen detail. Ale jinak souhlas, živák jehněte je paráda, mnohem lepší jak studiová verze, což mohlo některý jako třeba recenzenta vltavy odradit, protože je tam málo kytar.

Jan.mem @ 07.01.2005 00:00:00
Verzí tohohle alba jsem viděl několik. Skoro každá měla navíc jiný obal, někde chyběly ty demoverze, někde nebyly ani ty dva singly, na jednom byly pro změnu jenom ty dvě demoverze...

Jinak máš pravdu, ten boxset je samozřejmě do roku 75.

Debut Genesis, mám dojem, že tenkrát prodali snad jen něco přes 600 kopií, což je teda hodně málo. Tohle album je sice považovaný za nejhorší co vytvořili, alespoň v éře Gabriela. Možná, že nejslabší z éry Gabriela je, ale z Collinsovy určitě ne podle mě. Jinak album se mi líbí, je to melodický, sice spíš popový, ale i tady se najde pár klenotů, jako třeba Serpent atd. Škoda, že tehdy nahrávácí společnost jim z toho udělala pop na styl Bee-Gees a neudělali to víc prog rockově, taky se nedochovala verze place to call my own v 6 minutový verzi :(
reagovat