Aerosmith - Get a Grip (1993)

Mnozí fandové Aerosmith považují své miláčky za největší rockovou kapelu všech dob, hned po jejich vzorech Rolling Stones. Takové označení je značně diskutabilní, ale ve dvou časově ohraničených prostorech by se s podobným výrokem dalo souhlasit.
Poprvé byla kapela na samotné špici popularity v polovině sedmdesátých let, kdy svými výtvory Toys in the Attic a Rocks sklízela vavříny po celém světě. Drogovými excesy a nesváry uvnitř kapeli se však pánové ze svého trůnu vyšoupli sami.
V polovině let osmdesátých si hudebníci k sobě našli cestu znovu a začali od píky budovat své ztracené renomé. Jedna lepší nahrávka střídala druhou a po stanutí na olympu s Permanent Vacation, potvrzením pozic nahrávkou Pump, byl sestrojen žebřík vedoucí přímo do oblak pojmenovaný Get a Grip.

Co na tom že někteří "zarytí" vyčítají desce přílišnou přeslazenost v baladách. Za obehranost písní Cryin, Crazy a Amazing vděčíme radiostanicím a pořadům typu Eso, které provařené fláky nasazovali každou chvíli, jen aby neztratili sledovanost, si tímto řádně podkuřovali pod kotlem. Jenže skladby samotné za to nemohou a špatné rozhodně nejsou. Především Perryho gradovaným sólem rozbouřená Amazing za pozornost rozhodně stojí. Jenže největší kvalitu tu nemají balady, ale songy klasické. Šťavnaté bifteky made in Aerosmith, a že jich tu je požehnaně.

Recept na to, jak hned od začátku přetáhnout publikum na svou stranu, vám dá kapela prostřednictvím energií nadupaného Intra a songu Eat the Rich. Ve vysokých obrátkách pokračuje skvělou Fever a největší bombou na desce (ne opravdu to není žádná ze zdejších balad), je famózní esence všeho rockového s názvem Livin on the Edge. Ve středních tempech vás rozemele Perryho Walk on Down a stejně úderná hymna Shut up and Dance. Šťavnatí smiti s posluchačem smýkají po podlaze tak intenzivně, že veškerý odpor je předem marný. Další rockem nabuzenou pecku Line up vystřídá ještě testotorenem nacucanější Cant´sStop Messin. Člověk si tak říká, bože, kde ti smithi tenkrát sebrali takovou dávku energie. Že by občas pomohla nějaká ta bílá lajna? :-) Možná, ale něco mi říká, že okolo devadesátého byli kluci čistí jako padlý sníh:-) - jak příslovečné.

Brucem Fairbairnem další zvukově vymazlená deska (u mixu stál dokonce grungeový guru Brendan O'Brien) je neskutečnou, více jak hodinu trvající rockovou náloží, na které bych neměnil jedinou notu. Desky následující mě už neberou, a domnívám se, že šli s kvalitou neskutečně dost dolů. To správné "vystřízlivění" přišlo až po devatenácti!!!!! letech u nahrávky Music From Another Dimension. Ale o tom až někdy příště.

Ať už si o velkohubém Tylerovi a jeho společnících myslíme cokoli, úspěch v tomto případě s kvalitním skladatelským materiálem jim upřít nemůžete.
Jedna z nejlepších rockových desek.

Žel bohu, podobné nahrávky se už řadu let jaksi netočí.

reagovat

EasyRocker @ 02.12.2019 06:46:33
Jo, velmi dobrý zářez do špalku, který jsem taky nedávno koupil. Obsah znám už léta celkem dobře. Všechno vyváženo a skvěle produkováno, Fairbairn ani o´Brien zklamat nemůžou. Těch dechů je občas moc, ale určitě za 4.

muf @ 02.12.2019 08:17:34
Děkuji za pěknou recenzi. Toto CD jsem si pořídil mezi prvními v dobách puberty, kdy zrovna vyšlo a já si za těžce naspořené peníze občas koupil nějaké to CD. Nikdy jsem žádné jiné od Aerosmith pořádně neslyšel a z toho, co jsem slyšel se mi nikdy žádné nelíbilo tak, jako právě Get a grip. Je to opravdu energy drink, který nemá obdoby. V kombinaci s Nevermind od Nirvany patří mezi jedny z prvních kousků mé sbírky. Když chci nakopnout, tak si ho občas poustím a vždy mi srdce zaplesá. Zdá se, že vlivem osudu a náhody jsem si v mládí pořídil parádní skvost, který i po letech neztratil nic ze svého lesku.

POsibr @ 02.12.2019 08:26:34
Určite veľmi dobrý album, počujem to podobne ako EasyRocker. Koniec koncov, kedysi som sa vyjadril, že toto je posledný kus od skupiny, ktorý si vypočujem celý. Na tom sa nič nezmenilo.

Aerosmith sa podľa mňa presne trafili do rockovej nôty 90. rokov. Proste jak rockový chameléon sa prispôsobili dobe. Dôkaz, že hudobná adaptácia nemusí hneď znamenať gýč a stratu fanúšikov. A aj presladené balady občas padnú dobre.

Zaujímavé je tiež sledovať minutáž albumov skupiny. Kým tie zo 70. rokov majú ledva 35 minút, v 90. rokoch už ťahajú pomaly hodinové platne. Ale to je tiež príznačné dobe.

PaloM @ 02.12.2019 10:00:54
No, pred 25 rokmi som ich dosť často počúval, a to najmä tento hitový album. Radšej počuť ako vidieť, lebo pózy a manierizmus frontmana "nemusím :-)

PaloM @ 02.12.2019 10:23:12
...a tak ja dávam 4 hviezdy za audio zložku :-)
Vlastne, video klipy z tohoto albumu donekonečna dávali na MTV, až boli otravné (videá)...

horyna @ 03.12.2019 06:07:47
Všem zúčastněným děkuji za jejich příspěvky k Aerosmith. Nějak jsem ani nepočítal, že by zde tahle deska byla v takové oblibě.

Když jsme před časem měli sraz se spolužáky z gymplu, dali jsme s kamarádem řeč na téma, co právě posloucháme. A když jsem se zmínil, že Aerosmith, opovržlivě si odfrkl: „Komerce…!“ Přiznám se, že jsem sklopil uši a nesměle namítl, že zrovna teď poslouchám hlavně 70. léta, Toys In The Attic a tak, což byla i pravda. Cestou domů jsem pak dumal o dvou záhadách: Jak to, že se mi v blízkosti mé první lásky stále ještě rozbuší srdce, a jak to, že tolik rockových fandů automaticky ohrnuje nos nad vším, co je melodické a líbivé? Mám totiž silné podezření, že můj kamarád měl na mysli Aerosmith reprezentované právě albem Get a Grip. Řečenému albu se zájem zdejších recenzentů zatím vyhýbá, nanejvýš se o něm sem tam někdo – a málokdy pochvalně – zmíní v diskusi k jiné desce; na to jsou vlastně ty čtyři hvězdy od čtyř vzácně se shodujících uživatelů docela dobré skóre. Nuže, ujmu se toho, zatáhnu za ten struk a pokusím se dokázat, že mléko z něj nadojené je opravdu plnotučné.

Album jako takové asi netřeba detailněji představovat: po krátkém intru s reminiscencí na Walk This Way začne spanilá jízda jednoho hitu za druhým, jak je notoricky známe z MTV a mnoha dalších televizních a rozhlasových stanic včetně těch, které jinak s rockem nemají nic společného. Což je, řekl bych, asi tím největším prohřeškem, jímž se kapela v uších pravověrných rockerů provinila. Pokud jde o mě, přiznám se, že nevím, kde u borců tohoto kalibru hranici mezi komercí a nekomercí hledat: nedokážu si prostě představit, že by Steven nad flaškou Jacka Daniela jen tak prohodil: „Ty, Joe, nějak teď nejdou kšefty, co pro změnu natočit něco prodejnějšího?“ Ne, že by to nešlo, ale i kalkulace úspěchu má své meze, jak dějiny šoubyznysu nejednou ukázaly. Jenže Get A Grip rozhodně nebyl sezónní bublinou, o které za půl roku nikdo nevěděl, a každý poctivý skladatel taky potvrdí, že napsat dobrý melodický popěvek (který by se navíc co nejméně podobal něčemu, co už napsal někdo před ním) je asi nejtěžší ze všeho. A udělat takovou skoro celou desku je už malý zázrak.

Kdykoli Letecké Kováře slyším, vždycky si říkám, jak pěkně tu všechno do sebe zapadá. Třeba jejich transatlantičtí vzdušní spojenci z Olověné Vzducholodi taky odevzdávali to nejlepší ve prospěch celku, přesto ale zůstávali silnými muzikantskými individualitami a z jejich hudby je to cítit – můžete si vybrat libovolnou nástrojovou linku a užívat si ji téměř samu o sobě. V Aerosmith ale hraje každý přesně to, co je třeba, aniž by nějak zvlášť vyčníval – nakonec ani Joe Perry není kytarovým Bohem typu Jimmyho Page, jeho sóla nepovznášejí do nebes invencí ani nesrážejí k zemi virtuozitou, do celkového pojetí ale pasují jak gluteus maximus na hrnec.

Suma sumárum: Jiří Černý v knize Hvězdy tehdejších hitparád v kapitole věnované Rolling Stones moudře napsal, že „…světová pop music nežije jen samými výboji, ale taky základními jistotami“. A Aerosmith pro mě jednou z takových základních jistot jsou. A album Get a Grip se jim podle mého soudu povedlo na plný počet.

A teď kameny do ruky!
reagovat

Egon Dust @ 10.03.2019 21:33:08
Výborná recenzia s príbehom a aj s emóciou. Jasné, že je to vynikajúci album. Nikdy by som si nedovolil uraziť tie geniálne balady z tohto diela, samozrejme sú tu aj rockové vypalováky.Komercia-nekomercia, hudba je len jedna. Kvalitné videoklipy s príbehom dodali svojskú špéciu tomuto albumu a pre znalejších, práve v nich prvý krát zahviezdila Stevenová dcera Liv Tyler, dnes už herečka so slušným kontom filmov. Hra Joea Perryho je tu špičková a takisto jeho zvuk gitary. O Tylerových fúkacích harmonikách ani nevravím, to je abs. niečo atmosferické. Tento album rovná sa moje detstvo, ale aj môj život, lebo dodnes ich mám neskutočne rád.

Mohyla @ 11.03.2019 06:28:08
Žiadne šutre nebudú! Pohodovka, ktorú mám rád. Skupina bola v laufe, šupa za šupou šla!

PaloM @ 11.03.2019 07:44:06
Aerosmith som poznal práve vďaka MTV a hitom z "Get a grip". A ešte som rád počúval u kamaráta CD "Pump". Po rokoch mi stačí audio zložka, sledovať pózy frontmana "nemusím". Keď už sa mám dívať, tak radšej na jeho dcéru Liv :-) >> odkaz

Bejvalej poloblb @ 11.03.2019 08:49:31
Get A Grip je naopak jedna z nejtvrdších desek s majestátním soundem. Aerosmith nikdy nezněli tak dobře. Mluvit o komerci ve zlaté éře MTV a rokenrolu je hodně mimo mísu. Je třeba desku poslechnout celou a ne vyndat z ní 3 ploužáky a odsoudit. Krom toho jsou ty balady velmi povedené a při poslechu je ani dnes nepřeskakuji. A Steven Tyler je excelentní frontman. Miluju ty jeho oblečky a extravagantní sebe prezentaci včetně přehnaného projevu. I dnes v jeho sedmdesáti letech. Je to borec. Doporučil bych i jeho povedenou knižní autobiografii.

horyna @ 11.03.2019 09:28:13
Fantastická deska a skvělé završení geniální trojice Permanent-Pump-Get. Dokonce si s chutí pouštím i tolik provařené balady, ale ty rockový kusy jsou stejně mnohem lepší.

POsibr @ 11.03.2019 18:52:13
Silný album, od skupiny posledný, ktorý si zvukovodmi ochotne nechám prejsť celý. Za maximum asi nie, to skôr ich albumy zo 70. rokov, ale silná odpoveď na úspech grunge-u.

Apropo, ľudia, ktorí si odriekajú hudbu len kvôli tomu, že ju dávali na MTV (alebo inde "komerčne"), alebo že to nie je hodné porovnania s ich idolmi, ukracujú sami seba. Ale zas, život je príliš krátky na to, aby sme počúvali niečo, čo sa nám (hoc aj z princípu, ideologicky) nepáči.

Martin H @ 11.03.2019 19:30:53
Sice mám raději desku Pump, ale i tady se jedná o slušnou jízdu. Hezká připomínka mého mládí. Chimp.charlie, dík.

domy @ 14.03.2019 11:40:10
Asi bych nehodnotil tak vysoko, ale 4 hvězdy by album u mě určitě získalo. Souhlasím s názorem, že se naopak jedná v mnoha směrech o nejtvrdší album v "nové" éře kapely. Dodnes si ho velmi rád poslechnu. A souhlasím také s názorem, že je poslední "nadčasové".