Genesis - And Then There Were Three... (1978)

25.07.2017 horyna | #

Původní úvahy nad konceptem tohoto alba, nad změnou jeho hudební orientace a nad zvukovým "zeštíhlením" odkládám stranou a napíši jen stručnou, pocitovku o nahrávce, kterou mám moc rád.

Tohle první "bez kytarové" album je podle mne báječné. Vkusně střižené, k popu otočené melodie, se klikatí po progové pěšince a v posluchači probouzí množství reminiscencí a příjemných prožitku.

Myslím, že je zbytečné laborovat nad tím, jak by deska dopadla se Stevem Hackettem. Už na předešlé Wind... se Banksovi klávesy nadechovali k mohutnému attacku a tady měli najednou plné pole působnosti. Jsou sice dominantní, ale nikoli pateticky preslazené a nesmrdí dobovým balastem. Své výsadní pozice Tony nezneužil a mohly tak vzniknout pěkné písničky.

Když jsem kdysi s Genesis začínal, patřila skladba Snowbound k mým nejoblíbenějším z jejich repertoáru. Je citlivě dojemná a dokáže náramně pracovat se sugescí. Její neopakovatelné kouzlo mě očarovává dodnes. Ale aby to nevypadalo, že tu září jen jedna kometa, podobných drahokamů je tu mnohem víc. Stejně něžná devede být i Undertow, dynamicky a rozpustile zabouří Ballad of Big a příjemně navrstvená je sedmiminutovka Burning Rope. Jedna parádní melodie vystřídá druhou, kapela z tempa nevypadne a rozhodně nezní opotřebovaně, nebo snad komerčně. Collinsův srdceryvný přednes v Many too Many vás přiměje k slzám a při písní následující, se bude vaše tělo vlnit do rytmu. Deska nabízí silné momenty i v samotném závěru, jedním z nich je píseň Say Its Alright Joe. Collins kouzlí v hrdle a Banks vrství ostré atmosférické krápníky. Nebýt nevkusné Follow You..., vyzněl by závěr The Lady Lies velmi povedeně.

Krásná deska naplněna krásnými melodiemi. Někdy stačí skutečně málo, aby byl člověk spokojen.
reagovat

EasyRocker @ 25.07.2017 09:08:26
Krásná horynova "citovka" na album, které od mám od svých vrcholových oblíbenců stále raději... Fantastický dvojboj úvodních hitovek, skvělý prog Burning Rope, klenutá Ballad of Big, doslova fantasticky křehká Many Too Many a vypjatá The Lady Lies. Rušivě může působit jedině závěrečná hitovka. Skvělá deska, a to je vysednuvší Hackett mým pomalu idolem...

Jarda P @ 25.07.2017 09:28:32
Poslední dobrá deska Genesis (Duke považuji je na "ještě poslouchatelný"). Snowbound byla také oblíbená skladba Jiřího Černého, který ji často pouštěl na antidiskotékách ve strahovském klubu 7 a díky níž jsem se s touto deskou před zakoupením na burze seznámil.

oř @ 25.07.2017 12:20:09
Souhlasím, jde o další výbornou kolekci Genesis. Zvuk se posunul dál, ale jen maličko. Je tu spousta něhy a zajímavých zvuků. Těžko posoudit kam by Hackett tuto desku dovedl, ale zbylá trojce už si nechtěla hrát jen na progresivním písečku.

steve @ 25.07.2017 19:06:13
S touhle deskou začíná proměna Genesis v tuctovou a do budoucna podbízivou skupinu. Na vině je především Collins, kdyby se v kapele nikdy neobjevil, Hackett by možná neodešel a Gabriel rovněž. To je ale kdyby.....

horyna @ 25.07.2017 19:43:31
Děkuji pánům za jejich reakce, ale podbízivost Genesis začíná podle mne až začátkem osmdesátých let.Tady se jedná o smyslnou muziku a ne kalkul. Osobně mi hodně vadí kam Collins kapelu zatáhl, ale nebyl v tom sám a tady podává ohromný pěvecký výkon.

Fan @ 25.07.2017 21:03:26
Ale ale pánové. Zase to tu svádíte na Collinse. Najděte si laskavě například na youtube Tonyho pokusy o disco či pop. Akorát, že se Tonymu nepodařilo prorazit na rozdíl od Collinse či Mika.
Změna kurzu byla rozhodnutím celé kapely.

Ryback @ 25.07.2017 21:39:08
Plně respektuju Horynovu recenzi a i zajímavý názor Fana, ale zároveň osobně souhlasím spíš se Stevem: pro mě osobně se kouzlo Genesis odchodem Hacketta nenávratně vytratilo (koneckonců to snad není nějaký ojedinělý/novátorský názor). V roce 1997 jsem valil bulvy zklamáním nad poslechem tohoto alba a zážitek si nehodlám opakovat. Ale jak se pravdivě praví: sto lidí, sto chutí. Hudba nabízí nespočetné množství úhlů trojúhelníků…

steve @ 26.07.2017 05:10:48
Collinsová sólová alba v osmdesátých a devadesátých letech zní naprosto příšerně. Úpadek tohoto pána na pop a disco dlažbu, nedokážu přenést přes srdce a vadí mě, jakým způsobem do tohoto, promiňte mi to slovo chlíva, zatáhl i původně tak nadanou a umělecky schopnou kapelu, jakou byli Genesis. Podle mě, si je postupně ukrajoval a nakonec ukradl!!, ke svým choutkám.

EasyRocker @ 26.07.2017 05:38:51
Já bych to tak ostře neviděl, podle záznamů a pamětí zúčastněných to spíš bylo programové rozhodnutí kapely. Odchod Steva Hacketta to jen urychlil a nasměroval.

PaloM @ 26.07.2017 06:38:39
horyna, mám rovnako rád tento album ako ty a súhlasím s tým, čo si napísal o hudobnej stránke veci. To je proste "pohodová muzika".
Personálne úvahy okolo, čo by bolo, keby bolo, ma vôbec nezaujímajú. Taká bola realita a hoci mám Gabriela rád, z jeho sólovej dráhy počúvam iba výber hitov a trojku. Genesis, okrem záverečného nepodareného albumu, dokážem počúvať aj teraz.

stargazer @ 25.08.2019 18:35:38
Po dvaceti letech jsem si ji pustil. Došlo i na slzy, na této desce jsem s Genesis začínal. Pro mě nejlepší, co kdy vydali.

stargazer @ 25.08.2019 18:42:06
Ještě musím vyseknout poklonu na recenzi alba. Je super, až na Follow..., myslím, že právě tento jediný hit aldba přihrál kapele další publikum a to oni moc potřebovali.

horyna @ 26.08.2019 07:07:56
stargazer díky za tip z vlastních zásob:-)
myslím si, že jsem desku ty dva roky neslyšel, alespoň mám důvod si ji zase pustit.

bullb @ 26.08.2019 07:26:20
Začínal som albumami Foxtrot a Selling England. Z toho dôvodu mám snáď neskreslený pohľad na And Then...
Colllinsov spev Genesis pomohol. Recenzované album je dlhé na počúvanie, napriek tomu je tam málo slabých miest.
Ak chceli prežiť, museli sa zmeniť a z mastodontov prejsť na prijateľnejší - počúvateľnejší druh hudby. Kto odišiel a ostal - priatelia: PREDSA o tom rozhodujú členovia Genesis, my môžeme len počúvať. Tu vidno , ako platí: Každá kapela má svoj vrchol. Varenie z vody sa vždy vypomstí.

Petr_70 @ 26.08.2019 07:46:37
Krásná deska naplněna krásnými melodiemi. Přesně tak. A krásná recenze...
Protože Genesis s Gabrielem moc nemusím, jsem toho názoru, že kapela stanula na svém pomyslném vrcholu právě zde. Osobně nemám problém ani s jejich osmdesátkami. Podbízivost, o které někteří píší si představuju jinak.

stargazer @ 07.01.2023 23:17:47
Potvrzení kvality, tohle album je můj miláček. Natvrdo říkám, nejlepší ze všech desek, co vydali. Byli v situaci co bude dál. Gabriel odešel, Hackett odešel a oni zůstali tři. A ZMÁKLI TO NA VÝBORNOU, aspoň pro mě.

balu @ 08.01.2023 11:59:54
Ano deska se stále poslouchá dobře, ale progrock vyměnili za poprock a později za pop a disco ...
U mne zájem končí po desce Duke.
A mé nebe tvoří Trick of the tail a Foxtrot!

stargazer @ 08.01.2023 12:09:04
balů : A Trick of it Tail je taky velká paráda. Já s obdobím po Duke nemám problém. Máš pravdu, je to pop a disko, ale já zastávám názor - dobře odvedená komerce.

balu @ 08.01.2023 12:29:06
stargazer - já to mám prostě jinak - jen to nejlepší má pro mne význam a komerci až na výjimky neee.

19.05.2014 Petr87 | #

And Then There Were Three... "Peter Gabriel je pryč... Steve Hackett už taky vzal nohy na ramena... Krucinál, tahle placka bude určitě jeden velkej popovej průser."
Tohle jsem si kdysi říkal, když jsem se chystal k vůbec prvnímu poslechu téhle desky, z které jsem svého času znal pouze tu kolotočářskou cukrovku Follow You, Follow Me...
Jenže on se žádnej průser nekonal, ba naopak...
Hned po aktivaci tlačítka play na mém přehrávači, když se z reproduktorů začaly líně linout první atmosférické tóny Banksových kláves, jsem nastražil uši... No a pak už to bylo jen lepší a lepší...
Po klávesovém úvodu přichází na řadu trošku nesměle rašící Mikeova kytara, kterou ovšem za moment přehřmí Philovy ohnivé přechody... no a mě nezbývá nic jiného, než otočit volume pořádně doprava a užívat si tu hudební jízdu...

Před lety tady někdo označil tohle album za nechutný a slizký pop... Ano, nemůžu popřít, že deska zní místy o něco líbivěji a naleštěněji než ta předchozí, ale označit ji za slizkej pop bych se tedy opravdu neodvážil...
Pod slizkým a nechutným popem bych si spíš představil tak Břitny Šmírs (Britney Spears) nebo tu "umělkyni" Milku Citrus (Miley Cyrus) která by se už konečně měla rozhodnout, jestli bude zpívat, nebo dělat porno, popř. obojí... a nebo toho nedostižného idola mnoha náctiletých srdcí, který by udělal nejlíp, kdyby začal před mikrofonem držet "Bobříka" mlčení... takže asi tak.
Zkrátka a dobře, tohle album mě tehdy velmi mile překvapilo.

Jsou zde jak delší kompozice, které by se daly pořád označit za progrockové, jako třeba skvělá Burning Rope s výborným Mikeovým sólíčkem uprostřed a nebo taktéž vynikající, rozverná The Lady Lies, tak i jednodušší písničkovější věci, jako třeba Tonyho takřka snová Undertow a nebo krásně melancholická Mikeova skladba Snowbound s překrásným refrénem, smutná Many Too Many aj...
Jedinou trhlinu na albu spatřuji v již výše zmíněné skladbě Follow You, Follow Me, která mi tehdy svého času na albu hodně vadila, ale později jsem jí vzal takříkajíc "na milost"... no a dnes už mi tolik nepřekáží...

Co jinak napsat dál o tomhle albu? Jasně, hodně mi zde chybí Steve Hackett... hudba se oproti předchozímu albu opravdu trošku zjednodušila, ale to nepovažuji za nějak velký problém... zkrátka se mi to stále dobře poslouchá... Následující album Duke považuji, i přes všechny ty menší, či větší vady na kráse, taky stále za povedené, ale o tom zas někdy příště...

Takže konečný verdikt?
Pro mě jasné čtyři hvězdy...
reagovat

Fan @ 19.05.2014 17:55:32
Souhlas s recenzí, přesně tak jak jsi napsal.Pro mne je nejsilnější skladbou vrcholná artrocková zkratka úvodní Down And Out.

PaloM @ 25.09.2015 07:39:24
Toto je veľmi pekný album. Počul som ho ešte ako študent na vysokej škole a považujem ho za jeden z najkvalitnejších od Genesis bez Gabriela. Nedávno som si ho zaradil do plánu na kúpu originál CD.

24.04.2011 nowhere_man | #

Prvý album Genesis ako trojčlennej kapely. Absolútne tu dominujú klávesové nástroje, pretože Mike Rutheford predsa len už dlho negitaroval, a tak tu ešte jeho gitara nevyčnieva. Každopádne po odchode Hacketta sa žiadna katastrofa nekoná. Album je plný peknej hudby a zvláštnej atmosféry. Už to nie je to, čo v rokoch 1970-1977, ale ešte dozvuky tejto éry cítiť na tomto albume. Mne osobne sa najviac páčia melancholické kúsky Snowbound, Deep in the motherlode a The lady lies. Ono v podstate celý album je nasiaknutý takou zvláštnou melanchóliou. No a potom je tu záverečná skladba Follow you, follow me, čo bol ich prvý veľký hit. Skoro všetci tú pesničku nemajú radi, čo som si všimol aj v recenziách. Ja mám výhodu, že Genesis som začal počúvať až v novom tisícročí a nezaujatí. Skladbu som síce poznal z detstva, ale len čo mi tým pripomenula krásne časy detstva. Takže pre mňa melodická pekná skladba, ktorá ma vôbec neirituje. Takže spočítané - tento album je stále veľmi kvalitný počin Genesis.
reagovat

17.12.2008 EasyRocker | #

Tak rozhodně nebudu tak kritický jako většina recenzentů a odborníků. Je třeba si uvědomit, že postupný příklon k popu byl rozhodnutím kapely, a tudíž je logické, že Hackett po svém odchodu nebyl nahrazen - dvě kytary prostě už v hudbě Genesis neměly prostor. Kytarovou práci tak převzal Rutherford a hlavně se zvětšil prostor pro Banksovy klávesy, které v mnoha pasážích práci druhé kytary suplují. Collins zpívá na celé ploše zcela suverénně. Zmizela křehká zákoutí, vymalovávaná ponejvíce právě Hackettem, a kapela se citelně přiklonila k dosažení efektu na první poslech (hned úvodní dvě jasné hitovky Down and Out a hlavně Undertow). Ballad of Big je již členitější, upomíná starší alba, Snowbound je opět spíše sladkobolnější. Burning Rope se asi nejvíce ohlíží k minulosti, jak svou délkou, tak i skladatelskou pestrostí. Úžasně křehká je Many Too Many, ale uvědomil jsem si to až při několikerém poslechu; v Lady Lies se zase pere progresivita s popovými tendencemi. Follow You, Follow Me je jasná singlovka, jednoduchá, na albu působí poměrně rušivě. Album bych neoznačil vyloženě jako popové, spíše jako odlehčené a kapela se navíc vytasila znovu s řadou skvělých melodií. Hodnocení je spíše mezi 3 a 4, ale v tomto případě zaokrouhlím rád nahoru.
reagovat

Voytus @ 17.12.2008 12:37:09
Rutherford tu místy Hackettův styl přebírá, se sólovou kytarou se zřejmě teprve seznamuje. Deska je to hodně dobrá, Follow you, follow me ruší, je vlezlá až hrůza. Ale tohle a Duke má ještě pořád něco společného se starými art rockovými Genesis.

EasyRocker @ 17.12.2008 13:06:16
Určitě, Duke lze ještě označit jako převážně progové album. Tuším, že jsem ho už kdysi recenzoval, musím se podívat :)

14.01.2008 Brano | #

Po vynikajúcom ,tak typicky genesisovsky smutnom albume Wind and Wuthering,ktorý mám ja osobne veľmi rád a po nasledujúcom turné a živom dvojalbume Second out,ktorý považujem za najlepší \"živák od Genesis,zo skupiny odchádza pán gitarista Steve Hackett.Steve bol známy svojou technicky vyspelou,invenčnou hrou a aj svojím skladatelským prínosom a osobnosťou dotváral celkový obraz Genesis.Po Hackettovi zostalo prázdne miesto.Kapela sa napriek tomu rozhodla pokračovať ako trio.Novému albumu dali názov And then there were three...(a potom sme zostali traja...),ktorý plne vystihuje situáciu po odchode Hacketta a vyjadruje tiež akýsi vzdor.Gitarových partov sa ujal Mike Rutherford a z väčšiny skladieb cítiť skladatelský vplyv Tonyho Banksa.Album je pestrý,zaujímavý a celkom svieži,spomenul by som clivú baladu Undertow,jednoznačne progrockovú Burning rope a tiež Deep in motherlode,Banksovu krehkú a sentimentálnu Many too many...Zaujala ma tiež predposledná skladba o dáme,ktorá prefíkane klame The lady lies.Vyslovene mi však vadí posledná skladba Follow you,follow me,ktorá ako keby na tento album nepatrila a to ani hudobne ani tématicky.Na môj vkus je to až príliš sladký,tisíckrát obohraný gýč,ktorý mi už za tie roky riadne lezie na nervy.Zvčajne,kedˇ pocúvam tento album,tak tlačidlo stop zapínam po desiatej skladbe.Aby som to zhrnul,na tejto platni mi veľmi chýba Steve Hackett a kedˇˇporovnám And then there were three... s predošlými dvoma platňami Wind and wuthering a Trick of the tail,tak vidím značný kvalitatívny prepad.Som síce velký fanúšik Genesis,ale v tomto prípade nemôžem dať viac ako tri hviezdičky.Sorry!
reagovat

06.12.2005 Gattolino | #

Album asi nedosahuje kvalit dvou předchozích, neboť skupina zcela vypustila majestátná melodarmata, pro Genesis tak příznačná, ale vrátila se více k písničce. And Then...je možná o něco víc blíže k The Lamb, ale nemá jeho bezchybnou kontinuitu, také to není tak spontánní a vycizelovaná, oblačná a snová jako Wind nebo Trick, je hutnější a zvukově více "při zemi". Je však posledním albem, nesoucím pohádkovou atmosféru, vyvolávající v mysli nádherné obrazy, byť ne už stoprocentně. Follow You Follow me je opravdu divnost, kterou si mohli odpustit, nicméně naopak Undertow, Snowbound, Say It´s All Right Joe a Many Too Many jsou špičkové. A turné And Then There Were Three bylo postaveno z valné části na starším repertoáru, a naživo zněly nádherně i jinak nevýrazné kousky jako Down and Out nebo Deep In The Motherlode.
reagovat

04.12.2005 Mayak | #

Zásadné, „prelomové“ album jednej z najvýznamnejších skupín v celosvetovom merítku…
Aj keď, žiaľ, pre art rockerov a progresivistov „prelomové“ v tom zlom slova zmysle – Genesis na tomto albume začínajú ukazovať zásadnú transformáciu. Z nepokojného oceánu hľadačstva neobjavených hudobných plôch sa presúvajú do plytkejších vôd ľúbivejšej muziky, s nebezpečnou tendenciou do úplne plytkého bahna pop rocku…
…A napokon zostali traja… bez Gabriela, bez Hacketta, s neustále viac sa presadzujúcim Philom Collinsom, pričom aj u Mike Rutherforda sú zreteľné tendencie prikláňať sa ku komerčnejšie znejúcej muzike. (Dokonale sa v tomto smere realizuje dodnes vo svojom bočnom projekte Mike & Mechanics). A tak na tomto albume zvyšky akej – takej progresivity počuť len z bohatých klávesových partov a z aranžérskych počinov Tony Banksa. Hackettove novátorské gitarové plochy chýbajú snáď úplne najviac, ukázalo sa totiž, že Mike Rutherford, čoby sólový gitarista nepatrí vôbec do jej extraligy (ako basgitaristu ho však rešpektujem)…
…ale stejne je to ešte hodne pekné a hodne dobré album! Začína sa skvelou, dramatickou „Down And Out“, bezchybné sú všetky typicky pokojnejšie songy z pera Tony Banksa: „Undertow“, „Burning Rope“, melancholická „Many Too Many“ aj „The Lady Lies“ –tú doslova milujem… Nepochybne výborné sú aj Rutherfordove skladby – uvolnenejšia „Snowbound“, dramatická „Deep In The Motherlode“ , kompozične členitejšia „Say It's Alright Joe“.
Album končí štvorminútovým, kolovrátkovým bývalým superhitom „Follow You, Follow Me“, ktorý však väčšine, ešte dovtedy tolerantným „Genesis – fanom“ vadí na albume , asi ako monokel pod okom…
Cesta ku komerčne najúspešnejšiemu obdobiu je pre Genesis otvorená, strednoprúdových fanúšikov skupiny rapídne pribúda, skalní staromilci klasických Genesis však skupinu zväčša predčasne pochovávajú… všetko je vec vkusu…

(původní datum recenze: 10.10.2004)
reagovat

04.12.2005 Progrocker111 | #

Tento album som nedokázal vypočuť kvôli zhnuseniu do konca. Nechutný, slizký pop, definitívny koniec Genesis na čele so spevavým Collinsom. Fuj! Asi dve skladby sú priemerné, ostatné je hrôza. Toto nemá s progresívnym rockom už nič spoločné.
Neodporúčam počúvať po albumoch Genesis z éry 1970-1976, človek ostane fakt znechutený.

(původní datum recenze: 25.10.2004)
reagovat

04.12.2005 Titan | #

Rozhodně nejslabší album do roku 80. Skupina spadla po hlavě rovnou k popovým skladbám, už to nejsou Genesis, ale někdo jinej, je zde citit vliv Collinse (ach jo phile co jsi nam to udelal). Ale zase abych to uplne nezkritizoval, tak Burning rope je povedenej kousek od Tonyho. Je zde taky cejtit absence kytar, odešel Steve Hackett...

(původní datum recenze: 26.10.2004)
reagovat

EasyRocker @ 06.12.2005 00:00:00
A pak je tady přátelé, prosím pěkně MĚ, vyčítána netolerance... a jak si mám vyložit podobné příspěvky? Tohle není žádný slizký pop a už vůbec ne hrozný, i když to také není "Foxtrot", "Selling...", nebo "Nursery Cryme"... Ale hrůza to rozhodně není, jen kvůli větší popovosti. Může to být jakkoli politováníhodné, ale zjednodušení hudby bylo programovým rozhodnutím Genesis a nikoli důsledkem vývoje. Tak to prostě je a je nutno se s tím smířit. Ale takovéto příspěvky jen srší netolerancí k popu, který je zde považován takřka za sprosté slovo. Ano, i já měl takovýto názor, ovšem někdy v 16 letech, kdy jsem poslouchal výlučně death- a blackmetal. Člověk by se měl trochu vyvíjet a tolerovat i vlivy jiných hudebních proudů. Je to samozřejmě názor pisatele, který mu neberu, akle dát této desce jednu hvězdičku, to hraničí s ignorantstvím.

EasyRocker @ 06.12.2005 00:00:00
Omlouvám se Titanovi, chtěl jsem vlastně regovat na příspěvek progrockera111...

mct @ 06.12.2005 00:00:00
To Easyrocker:
Já jsem si myslela, že vám doplněním těch „zaběhlých“ recenzí udělám radost…

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Souhlasím s easy rocker - viz. moje reakce na Nursery crime.

luk63 @ 04.10.2012 09:15:27
Titan: Při troše času si procházím tvé recenze a zaujalo mě, jak jsi v roce 2005 během necelých jedenácti měsíců změnil svůj pohled na toto album Genesis (nejdříve ***, poté * + slovně jinak). Můžu se ze zvědavosti optat, jak ho vnímáš dnes? Taky se mi někdy stane, že po čase slyším něco jinak, než dříve, ale asi ne tolik hodně rozdílně. U And Then There Were Three... jsem byl nejdříve dost zklamán, pak jsem si ho oblíbil a dokonce jsem zakoupil i Duke.

luk63 @ 04.10.2012 09:21:13
Jo teď jsem si všiml dodatku - původního data této recenze, tak to je asi obráceně a ne během jedenácti měsíců. I tak mě to zajímá...

22.11.2005 mct | #

S hudbou Genesis gabrielovské a collinsovské éry jsem se seznamovala souběžně, navíc v době, kdy jméno Collins bylo téměř neznámé. Snad proto s tímhle albem nemám problém a mám ho z té druhé fáze Genesis nejraději. Na tomto albu totiž konečně Genesis přestali hrát Gabriela bez Gabriela a našli svůj nový styl. Je samozřejmě trochu jednodušší, ale až na jedinou výjimku tady trojice drží laťku hodně vysoko. Podle mě tohle album popové není. U většiny skladeb si dost těžko umím představit, že by se běžně hrály v rádiu nebo dokonce k tanci.
Mé nejoblíbenější jsou hned úvodní Down And Out, Snowbound, Burning Rope, The Lady Lies a Many Too Many. Ta poslední mi přímo bere dech…

Přestože jsem napsala, že považuji toto album za nejlepší v collinsovské éře, 5 bodů mu nedám. Já tohle album zásadně poslouchám od č. 1 po číslo 10. Po tak skvělé skladbě, jakou je Lady Lies (s poněkud nejednoznačným textem, z něhož není úplně jasné, zda zmíněná dáma leží, či lže), si nechci kazit atmosféru a zážitek z alba a před tou jedinou skutečně popovou písní to vypínám. Tu odrhovačku jako dělanou pro flašinet si pánové mohli odpustit.
reagovat

22.01.2005 Titan | #

Tohle album je zvlastni. Je tam uz cejtit pop, ale porad jsou zde prog rockove elementy. O neco slabsi nez wind and wuthering ale porad jeste ujde. Je to prvni album bez Steva, takze kytary vzal do rukou Mike, tady se teprve s tim seznamuje, dominujou hlavne klavesy od Tonyho. Mike to roztoci akorat v Burning rope :-).

reagovat