Nice, The - The Thoughts of Emerlist Davjack (1967)

Emerson, Lake & Palmer patrí k mojim najobľúbenejším kapelám vôbec. Keď som prepadol čaru muziky zo zlatej éry rocku, považoval som túto rockovú fúziu s klasickou hudbou za niečo neskutočné. Carl Palmer je dodnes mojim najväčším bubeníckym vzorom. Otec mal na VHS nahratý koncert, na ktorom kapela hrala skladbu Rondo. Miloval som ju, a tak som si postupne kupoval cédečka kapely, reku, niekde byť musí. A nebola! Napokon som zistil, že je to pozostatok Emersonovej niekdajšej skupiny The Nice. Logicky, musel som ju počuť! Ako na truc, zohnal som iba koncertný album Five Bridges, kde Rondo nebolo... Od 90. rokov uplynulo pár dekád a The Nice mám komplet. Vlastním dvojdiskový „výber“ The Immediate Collection (1999), ktorý obsahuje prakticky chronologicky zoradené skladby z prvých troch albumov a okolité nevydané single. A dnes som si povedal, že je čas pripomenúť debut tejto fenomenálnej kapely. Aký je?

Od Flower Kings Of Flies po The Cry Of Eugene je to zaujímavá jazda po psychedelicky zaonačenej klasikou ovplyvnenej hudbe. Nechýbajú pomerne ostré rockové vypaľovačky (Bonnie K, War And Peace), kombinácia klávesov a gitary tu funguje na jednotku, pričom rytmika Davison-Jackson patrila v 60. rokoch k tým najlepším na planéte. Samozrejme, kľúčovým kúskom je viac ako osemminútové Rondo. Asi nikdy sa mi neomrzí! Ale milujem aj tie prekvapivo melodické spevné pesničky á la Flower Kings Of Flies, Thoughts Of Emerlist Davejack alebo melancholickú The Cry Of Eugene. A taká Tantalising Maggie núka punk ako vyšitý! Kto sa vyžíva v psychedelickom šepkaní, určite si zamiluje skladbu Dawn.

Z bonusov sú zaujímavé tri kúsky. Béčko singla Azrael (Angel Of Death) je klasický príklad proto hard rocku, gitarista O’List mal na kapelu veľký vplyv a možno je škoda, že nevydržal v zostave dlhšie. Diamond Hard Blue Apples Of The Moon je príjemný, ale zabudnuteľný popík á la Beatles. A America? To je smršť, classical rock vo svojej najlepšej podobe!

Z roka 1967 nepoznám lepšiu nahrávku, v podstate zhrnula všetko podstatné (azda len tomu blues sa programovo vyhla) a pridala aj vlastný pohľad na možnosti koláže klasiky do rockovej muziky. Súhlasíte?

Antony @ 20.03.2024 09:08:40
Jasně, že souhlasím.
The NICE jsou pro mne kapela, která vymyslela art rock. Jejich kompozice přinesly něco nového, nevídaného, neslýchaného. Pokaždé, když je poslouchám, jsem ohromen tím, co dokázali v roce 1967. Vizionáři. Skvělé album, skvělá recenze. Díky!

jiří schwarz @ 20.03.2024 14:05:27
A já souhlasim s Antonym, který souhlasí s Hejkalem 😊. Tu desku miluju. Jen drobný nesouhlas s tím "nej" roku 67, bylo toho již hodně skvělého. Beatles, Floydi, Cream, Hendrix atd. Stran vlivů klasiky, pro mě nej toho roku byl singl Whiter Shade of Pale. Sice ta asociace s klasikou není tak silná jako u Nice, ale ty klávesy Procol Harum tam jsou prostě barokní/bachovský (krásně to po 40+ letech dali s dánským symfoňákem). A stran Nice, absolutním vrcholem bylo pro mě vlastně až 1. LP ELP. Zrovna jsme to dávali při sklenkách v Itálii na horách minulý týden. A jejich koncert v ČSSR myslím ovlivnil řadu lidí (ačkoli z ne moc dávné diskuse zde vyplynulo, že koncert na Beatovém festivalu nachmelený Varga asi prospal 😀).

zdenek2512 @ 20.03.2024 15:41:10
jiří schwarz, myslíš ten koncert o kterém referoval Pop Music Expres, jak tam Emerson připíchl klávesy, aby mu držely tón a hrál do toho něco mezi připíchlymi klávesami a na závěr hodil nože na reprobedny. Muselo to být impozantní, ještě ta nastupující normalizace. Byla to jiná doba. Tuhle desku mám taky rád.

hejkal @ 20.03.2024 16:03:02
Ďakujem všetkým za súhlasné stanoviská. :)

jiří schwarz @ 20.03.2024 16:33:10
Ad zdenek2512: jo, myslim 2. Čs. beatový festival, diskuse k tomu u let 2021-24 pod recenzí Konvergencií od Collegia. Nevim, co i tom napsal Pop-music expres.

jiří schwarz @ 20.03.2024 16:46:44
A ještě k art-rocku 1967: The Days of Future Passed od Moody Blues. Taky perla.

Judith @ 20.03.2024 21:48:49
K výrazným počinům roku 1967 přidám (s pomocí databáze) ještě alespoň debut The Doors a Surrealistic Pillow od Jefferson Airplane. The Nice jsem neznala a musím říct, že jejich hudba je zajímavá, poslouchám ji ale spíš hlavou a to je vždycky průšvih. Vím, slyším, že je to dobré album, ale nic moc se mnou nedělá. Pocitově, odpolední piknik v univerzitním kampusu - uvolněný, ale až okatě nabušený, s touhou předvést všechno, co umím, a taky aby každý dobře viděl, jak to dělám. Scéna ozářená jasným světlem neponechává příliš prostoru pro fantazii. Moje srdce si ze zmíněných nejspíš získali Moody Blues. Days of Future Passed je bílý noční kaktus, ve srovnání s The Thoughts of Emerlist Davjack napohled neumělý a úsporný, ale tajuplný svými náznaky. Z bohatého světa v pozadí ukazuje jen kousek a tím mne k sobě vábí.

Apache @ 20.03.2024 23:39:58
Z toho, co tu z roku 1967 nebylo zmíněno, bych určitě přidal ještě debut Velvet Underground, což je myslím jejich dodnes nejslavnější deska (ta s banánem) a výbornou Something Else by the Kinks (od Kinks). Ale je toho samozřejmě ještě o dost víc. Mimochodem, o The Nice slyším dnes prvně. Ale to nejspíš proto, že ELP jsem nikdy nějak blíže nestudoval. Jednou snad napravím.

hejkal @ 21.03.2024 03:26:46
V roku 1967 toho vyšlo dosť, množstvo naozaj zásadných štýlotvornývh albumov, napríklad debut Vanilla Fudge. Ale aj tak si stojím za svojim vyhlásením. Classical rock má v mojom srdci špeciálne miesto. Rešpektujem však aj vaše srdcia.

Antony @ 21.03.2024 07:43:55
Rok 1967 je zlomový, přichází první významná vlna hudebních výtvorů, které byly novátorské a objevné, bezohledně se deroucí vpřed na neprobádanou půdu. Ještě o rok dříve byly projevy daleko umírněnější, ani ti nejodvázanější neudělali víc, než staromilsky nesmělou psychedelii.

zdenek2512 @ 21.03.2024 07:57:31
K významným deskám roku 1967 patří rozhodně Mothers Of Invention: Freak Out a Captain Beefheart & The Magic Band: Safe As Milk. Souhlasím i s těmi ostatními.

Antony @ 21.03.2024 08:04:59
Zappa rozhodně ano, za sebe bych přidal debut garážově syrových The ELECTRIC PRUNES.

Apache @ 21.03.2024 09:30:22
Tady je jakýsi seznam osmdesáti tří nej rockových desek roku 1967. The Nice jsou tam taky (na 81. místě) a jinak snad úplně všechno, co zde bylo zmíněno. Z toho, co se tu (myslím) nezmiňovalo, tam mají pěknou pozici Love s albem Forever Changes (3. místo). Kapelu znám jen podle jméno, ale narazil jsem na ni dříve různě už vícekrát. Rok 1967 byl určitě zlomový, s tím se nedá nesouhlasit. Spousta kapel a interpretů tehdy vydala i víc než jen jedno povedené album (např. The Doors, Jimi Hendrix, Beatles, Jefferson Airplane).

Judith @ 21.03.2024 10:00:08
Apache, to je užitečná stránka pro přehled, pár kapel a tím ani alb ani ve zdejší databázi nemáme (ale zrovna Love: Forever Changes ano). Dole se dá přepínat mezi žánry tlačítky, nahoře je potřeba lovit to v liště, takže pro úplnost dávám ještě rychlé odkazy na počiny v oblasti blues a avantgardního jazzu, tím bychom zdejší zájmy mohli pokrýt kompletně :-) Vidím, že bychom se ani v roce 1967 navzájem moc nepotkávali, ale každý by si přišel na své.

Než na podzim roku 1969 ukázali King Crimson světu tvář "sedmdesátkového" progresivního rocku, plnila - minimálně na britských ostrovech - roli "spojnice mezi rockem a uměním" psychedelie. Ta se silně ozývala i v rané tvorbě tehdejšího pomyslného "progresivního triumvirátu" tvořeného skupinami Moody Blues, Procol Harum a The Nice. Poslední zmíněná kapela se svou tvorbou ze všech tří uskupení nejvíce vychylovala směrem k adaptacím klasiky, do akademičnosti a "instrumentálního obžerství" budoucích ikon classical-rockového žánru Emerson, Lake & Palmer však zatím měla velmi daleko a svůj debut The Thoughts of Emerlist Davjack okořenila řádnou dávkou originální melodiky.

Od následujících titulů v katalogu The Nice se debut odlišuje mimo jiné přítomností kytaristy Davida O'Lista, jehož party jsou výraznou protiváhou Emersonovým "klasicizujícím" tendencím. Skladby Bonnie K a Flower King of Flies, ve kterých O'List dostane nejvíc prostoru, patří na desce k mým nejoblíbenějším. Ještě v instrumentálce War and Peace si oba sólové nástroje rozdělí prostor "na férovku", dál už ale hrají prim Emersonovy klapky. Někde se povedlo na výbornou (plíživé dusno Dawn, melodická vyprávěnka The Cry of Eugene), něco vnímám jako slušný průměr (Tantalising Maggie s hutným rockovým spodkem a vokálními experimenty), jinde už se mi na můj vkus zdá přeslazeno (při tom vyšponovaném úvodním a závěrečném motivu z titulní skladby Thoughts of Emerlist Davjack se dost ošívám).

No a pak je tu ještě více než osmiminutová "kláda" Rondo, předzvěst classical-rockové orientace na pozdějších deskách kapely. Jsou to samozřejmě klávesové hody, navíc ještě poháněné rozdováděnou rytmikou, ale do "písničkového" konceptu desky mi tak úplně nezapadají. Možná budu za kacíře, ale poloviční stopáž by mi vůbec nevadila. Co mi naopak na desce chybí, je béčko ze singlu s titulní skladbou - nápaditým riffem opatřená Azrial (Angel of Death).

Navzdory dvěma "cukrářským" a "hodinářským" výtkám se mi debut The Nice hodně líbí a pro progresivní boom počátkem sedmdesátých let jej považuji za velmi zásadní - jakkoli "sluníčkově" (bez jakýchkoli konotací ze současnosti) ta hudba místy působí. Ode mě čtyři hvězdičky za svěží psychedelicko-klasicizující rock.
reagovat

Snake @ 06.07.2018 08:32:40
Zvláštní, ale zrovna mě The Nice nijak zvlášť nechytli. Líbí se mi jejich adaptace děl klasické hudby, ale jak dojde na vlastní tvorbu, začínám se ošívat (proto jsem si daleko víc oblíbil holanďany Ekseption). Navíc mi to zní až příliš "archaicky" - a podobně to cítím i u amerických Vanilla Fudge. Takovým hraničním mezníkem je pro mě rok 1969 a moc starších desek bych doma nenašel - The Doors, Jethro Tull, jednu placku od The Moody Blues a nějaké věci z Československa...

Koupil jsem si jenom lajfku "Vivacitas - Live at Glasgow" (kde hrají i několik věcí od ELP) a to mi tak nějak stačí.

Každopádně děkuju za pěknou recenzi a připomenutí velké kapely. Její (vlastně spíš Emersonův) vliv na zástupy následovníků je nezpochybnitelnej.

vmagistr @ 06.07.2018 09:34:49
Mě zase v těch šedesátkách kutat a hledat vyloženě baví - ať už rock, blues, jazz nebo i tehdejší pop pro mě mají neodolatelné kouzlo.

Naopak bych (na fyzických nosičích) doma moc nenašel moc hudby, nahrané po roce 1990. Nějaké ty Yes, Garyho Moora, AC/DC, Becka, Schenkera - prostě zavedené umělce, ke kterým jsem se dostal skrze jejich starší tvorbu. Ale na kapely, které by byly mladší než já, mi pořád nějak nezbývá čas :)

bullb @ 09.07.2018 07:31:33
Na mňa pôsobila táto hudba ťaživo. Našťastie Emerson si pribral Grega a Carla a to je už iné kafe.
Úplne iné kafe je zase zoskupenie Lee Jackson a Brian Blinky Davison s Patrickom Morazom - Refugee..

PaloM @ 10.07.2018 11:15:03
Toto je hudba je upadajúca do zabudnutia a to je veľká škoda. Doteraz sa mi nepodarilo skompletizovať ich radovky. Reedície sa nie a nie dočkať.

Neměl jsem od téhle desky žádné očekávání, neznal jsem tvorbu ani Nice, ani ELP, takže mě nezklamala. Spíš příjemně překvapila, protože z desek ze 60. let, co doma mám, mě většina spíš nudí než baví.

Nemám tušení, odkud se zrovna moje vydání vzalo (aha, z Polska... tak nic) a je na něm pár změn oproti originálnímu playlistu (dvě-tři písničky jsou nahrazeny něčím jiným).

Líbily se mi klávesové experimenty, některá sóla, tajemná nálada některých kousků... Pár světlých míst, pár tmavších, myslím, že kdyby se deska dělala trochu jiným stylem, mohlo to být ještě zajímavější, ale to jen můj soukromý názor.
Kdyby to tu šlo, dal bych tak 60-65%
reagovat

Tvorbu The Nice som sa rozhodol spoznať než spoznám tvorbu ELP. Začal som chronologicky. Prvý album Nice je na svoju dobu vcelku zaujímavý. Myslím, že Emerson bol ozaj priekopníkom v hre na hammondky a spol. Toto album nie je však tak oslnivé ako som čakal. Má pekné momenty (krásna Thougst of emerlist davjack, absolútna pecka Rondo) i slabé (Tantalising Maggie, Bonnie K)a zdá sa mi, že i kvalita zvuku je na niektorých miestach sporná. Určite však zaujímavé album z hľadiska dobového classical rocku a rannej tvorby Keitha Emersona.
reagovat

Borek @ 19.03.2009 20:29:39
Přátelský dotaz, čemu říkáš 'poznat'?

nowhere_man @ 20.03.2009 14:15:58
Ťažko to definovať, skrátka spoznať tvorbu zanená vypočuť si ju. Ale nie tak, že vypočuť a odfajknúť si zoznam toho čo som počul. Kým neprídem na chuť či nechuť album, ktorý chcem spoznať, nejdem na ďalší. Preto niekedy poznávanie tvorby je zdĺhavé alebo krátke. Ale pripravuje mi to nevšedné emocionálne zážitky.

Nemôžem sa vyhnúť klasickým predslovom, ako som sa dostal k tejto skupine. V puberte som doma objavil zažltnutý hudobný magazín z konca 60. rokov a v ňom dvojstranu s foto a textom o The Nice na Československom beatom festivale. To už som vedel, že Emerson má novú kapelu ELP, ktorá silno ovplyvnila Mariána Vargu. O neakých 7 rokov neskôr, počas štúdií v Bratislave, som v Poľskom kultúrnom stredisku objavil LP The Nice. Zrejme šlo o výberovku, v ére komoušov sa zásadne neuvádzali originálne názvy a nepochopil som doteraz prečo. Asi preto, že aj tak vyšla len jedna (reprezentačná?) platňa, tak načo sa unúvať s rozlišovaním !
Na vtedajšie dojmy si extra nespomínam, skôr som bol mierne sklamaný, poznajúc už tvorbu Collegia Musica (od ELP fakticky len Obrázky z výstavy).

S veľkým odstupom času, teraz The Nice patrí medzi môj najobľúbenejší classic rock. Toto album je dieťa svojej doby. Typicky krásne „šesťdesiatkové“ harmonické vokály (Flower King of Flies), najmä v piesni Thoughts of Emerlist Davjack (pa – pa – pá, skoro ako stará „Lýrovka“), čistý classic rock Rondo, veľmi originálna, s perfektnou gitarou Bonnie K, experimentálne Tantalizing Maggie, či The Cry of Eugene, klávesová virtuozita vo War and Peace (pripadá mi ako paródia na The Who).
Na záver som ponechal skvost Dawn, ktorý som si zamiloval už na poľskej LP. Klávesová perla, absolútny originál, ktorý výrazne preddefinuje tvorbu v superskupine ELP.

Mám len pôvodné vydanie CD, preto bonusy nemôžem hodnotiť.

Dosť dlho som hľadal cestu k tomuto CD, lebo na prvé počutie som to uzavrel ako „zastaralé primitívčiny“. Je to však pravý opak: kúzlo objavov, pestrosť skladieb, zmysel pre humor, hráčske majstrovstvo. Plnokrvná kapela, ktorú zatienil vznik ELP (čo bola samozrejme prelomová udalosť). Škoda by bolo zabúdať na The Nice. Pre mňa za 4 hviezdy.

reagovat

vmagistr @ 05.08.2013 20:09:59
Dnes jsem si album po delší době pustil a jsem naprosto spokojený. Fascinuje mě, jak Emerson dokáže i v komplikovaných klávesových pasážích zůstat melodický a neutápět se v nějaké bezbřehé improvizaci. Rytmické duo "Davjack" se taky činí ostošest, prostě paráda. Plnokrevný, ale zároveň posluchačsky dobře přístupný classic rock. Se čtyřmi hvězdičkami určitě souhlasím.

PaloM @ 12.03.2016 07:53:40
Zhodu okolností, dnes ráno som si kompletoval diskografiu The Nice vo flac a začal to počúvať, lebo si plánujem pohľadať a objednať chýbajúce CD albumy. Do toho mi prišiel mail od kamaráta. Smutnejšiu správu z oblasti hudby si ťažko momentálne predstavím.
Keith Emerson, si so mnou od puberty, urobil si mi Tvojou hudbou veľa radosti. Odpočívaj v pokoji...