Uriah Heep - Demons And Wizards (1972)

Měl jsem štěstí, že v době, kdy jsem se začal zajímat o skupinu Uriah Heep, se ke mně dostal pěti albový výběr toho nejlepšího z jejich tvorby z let 1970 – 1990. První tři desky, což byl průřez Byronovým obdobím, jsem poslouchal od rána do večera. Pamatuji se, že se mi asi nejvíc líbily písně z období 1971 – 1973, přesněji od desky Look At Yourself po Sweet Freedom. Do toho jsem objevil klenot Uriah Heep Live a bylo hotovo. Byl jsem chycen a doslova pohlcen. Pochopil jsem, že hard rock může mít i jinou podobu než zeppelinovskou majestátnost, purpurovou údernost a temnou sabbathovskou zemitost. A co teprve, když jsem se začal seznamovat s jednotlivými studiovými alby.

Za jedno z těch nejlepších považuji jejich čtvrtou nahrávku, jež vyšla v roce 1972 pod názvem Demons and Wizards. Mám dojem, že s příchodem basáka Garyho Thaina a bubeníka Lee Kerslaka si konečně vše sedlo. Skupina si ujasnila, že chce tvořit melodické písničky vycházející z hard rocku. Jejich podoba se však změnila. Už to není ta drtivá údernost předchozí desky Look At Yourself, ba ani překomplikovanost známá ze skladby Salisbury. Skladby Uriah Heep zde lehce poletují a mám z nich dojem něčeho éterického, neuchopitelného. A zatímco na předchozích albech bych našel slabší momenty, zde vše plyne od začátku až do konce tak, jak má.

Pořád je to ale především hard rock, o čemž svědčí dvě nejtvrdší skladby, svižná Easy Livin' a pomalu se valící Rainbow Demon. Proti nim stojí v kontrastu kouzelná křehkost úvodní písně The Wizard. Nováček Gary Thain se blýskne v Traveller in Time. Jeho basu si zde vždy vychutnám. Za absolutní vrchol však považuji dvě závěrečné skladby Paradise a The Spell. Není divu, obě pocházejí z pera Kena Hensleyho, kterýžto se podílel na většině materiálu. Kdybych měl někomu pracně vysvětlovat, o čem je album Demons And Wizards, tak mu pustím tyto dva kousky. V těch necelých třinácti minutách se toho děje poměrně mnoho. Naléhavost skladby Paradise zvolna přejde v melodický skvost, skvělým pěveckým výkonem ozdobenou lahůdku The Spell. Hodně se mi líbí, jak zde Boxova kytara v prostřední části lehce klouže. A Byron zde podle mě předvádí jeden z nejlepších výkonů.

Album patří ke skvostům, k nimž se rád vracím a budu vracet. Kdybych měl vymyslet synonymum pro slovo dokonalost, asi bych řekl jediné - Demons And Wizards.

reagovat

Kritik Vláďa @ 22.05.2020 10:53:29
Krásně napsané Martine H. Do puntíku se vším souhlasím. I pro mě je to rockový skvost, ke kterému se často vracím a má v mé sbírce čestné místo. Jak jsem zde napsal, tohle album u mě sedí na hard rockovém trůnu.

merhaut @ 22.05.2020 14:39:39
Ta klouzavá kytara v The Spell je Kenova. Klouzat ho učil kamarád Mick Taylor:-)

Martin H @ 22.05.2020 18:58:36
Děkuji, Kritiku Vláďa, holt je to naše srdcovka. Merhautovi se omlouvám. Příště budu lépe číst a především si pamatovat, co se píše v příspěvcích pod recenzemi. Kdyby to bylo před pár lety, tak by to bylo pochopitelné. Ale Vláďa ji sem dal před pár týdny. Takhle se stydím a kaji.

merhaut @ 22.05.2020 19:00:14
Ale dyť o nic nejde:-)

Martin H @ 22.05.2020 19:00:25
Oprava: před několika měsíci.

Martin H @ 22.05.2020 19:02:13
Já vím, ale trochu jsem na sebe naštvaný. To je ta blbá touha po dokonalosti.

jiří schwarz @ 22.05.2020 20:46:34
Martine H, díky za připomenutí desky (hezká recenze), kterou jsem tak 25 let neslyšel (pravda, měl jsem od nepaměti na magiči a později na jiném nosiči), ale nikdy moc neposlouchal. Z Uriášů častěj dávám jen Salisbury a event. Live. Vždy jsem měl kapelu kategozirovanou za takovou 1. ligu (tj. ne extraligu) začátku 70. let. Profláklou, něco z nich znal každý v té době. A na diskotékách, Easy Livin’ byl vždy zaručený úspěch (podobně jako Look At Yourself nebo „ploužák“ Sunrise). Kapela je postavená hlavně (uznávám, nejen) na Hesleyho klávesách (ale to je to, co dávalo UH zvukovou osobitost; navíc vždy slušní muzikanti kolem něj, basa jede opravdu pěkně, kytaře nejde nic vytknout). Post-Salisbury UH - tak něco mezi dokonalými muzikantskými záležitostmi, kterých bylo v té době stovky, a komerční muzikou typu Nazareth, Sweet nebo Slade. A vždy dobrý zvuk. Pár postřehů, proč asi ale ne extraliga. Přece jen, jakási absence něčeho, co by vás posadilo na zadek. Invence dobrá, ale byli jiní v té době s výrazně větší. Byronův vokál – vlastně výborný, spolehlivý, poznávám ho (protože poznávám Uriáše), ale přece jen témbr poněkud nezajímavý (srov. v té době Gillan, Plant, Daltrey – mimochodem, taky mám dost rád i přirozenější Hensleyho vokál na jeho sólovce). Poslechl jsem si dnes ze Spotify De Luxe verzi, a tam pro mě mega překvapení, Why -Extended Version; na LP D & W není. Tohle je největší muzikantský nářez v rozsáhlé improvizační kompozici, co jsem od UH kdy slyšel. Klávesy (sic, objevují se zde i bluesové kořeny), Thainova basa neskutečná, Boxova kytara fajn. Tahle věc by byla u mě za 5*, LP dávám 4. Ale fajn, že i mladším hochům zde má tahle muzika co říct.

Martin H @ 23.05.2020 17:27:42
Jiří, děkuji za tvou obsáhlou reakci. Co se týká skladby Why, tak ji samozřejmě znám, na cd je jako první bonus. Nepovažoval jsem za nutné se o ní zmiňovat, meboť nerad řeším v recenzi bonusy.
Ale máš pravdu, ta je nejlepší.

Judith @ 02.03.2023 15:17:03
Přidávám se s vyznáním a pěti hvězdičkami. Podmanivé album vrcholící neskutečnou dvojicí skladeb - podle mě znějí nejlépe takto na závěr, po všem předešlém, samotné bych je asi poslouchat nezkoušela. Líbí se mi právě to, jak tu místy i divokou a rozhodně bujnou vodu alba dovedou přes tišinu jménem Paradise a bohatě rozlité ústí The Spell až někam do moře krásy a nekonečna.

Gattolino @ 02.03.2023 23:24:04
To Judith - mám pocit, že dobře odkrýváš hloubku emotivní síly skladeb. Konkrétně zmiňované The Spell - poslouchal jsem to někdy v 17 letech a četl přitom povídku Aloise Jiráska "U rytířů" - a byl jsem z kombinace emocí úplně hotový, že jsem to až obrečel. Pro mne nejspíš nejcitovější skladba od Uriášů. Pak také Time to Live ze Salisbury, jejíž text mne naprosto dostal. Neuvěřitelné. Takový byl prostě David Byron - Romantik na stříbřitě bílém koni (článek v Rock and Popu leden 2017).

Judith @ 03.03.2023 13:52:34
Gattolino, ohledně The Spell a její emotivní síly tu myslím panuje všeobecná shoda :) A vůbec ohledně Demons and Wizards. V bookletu vydání z roku 2018 je to takto přímo podáno: "Vítejte do řady fanoušků (přes tři miliony a stále pokračujeme), kteří sáhli po čtvrtém albu Uriah Heep a zůstali pár minut v úžasu zírat na jeho obal." Balení vypadá jako knížka a včera jsem si vzpomněla na pocit, jaký knížky umí vyvolat, kdy člověk zaklapne desky, ve vzduchu to ještě srší, kouká na tu nevinnou malou věc a říká si Páni, tohle bylo celou dobu uvnitř? Tohle tam na mě čekalo? (A kolem zatím neotevřených kousků pak našlapuje s uctivou obezřetností...) I když přiznám bez mučení, že mě vtáhne spíš Michal Ajvaz než Alois Jirásek.
Salisbury na bližší seznámení v mém případě teprve čeká. Těším se na to :)

Gattolino @ 03.03.2023 18:24:25
Judith - tak to Tě čeká myslím úžasný zážitek! Salisbury je pro mne naprostá nepřekonatelná magie. Dokonce ta slavná a kultovní Lady in Black mi připadá jako nejslabší věc z alba (tedy - je krásná, ale jen tím vyzdvihuji to ostatní). Time to Live je příběh muže, který strávil 20 let v temné vězeňské kobce a neviděl slunce, nyní ho pustili a on přemítá, jak celou dobu přemýšlel, jak zabil člověka, který ublížil ženě, co miloval. A závěr, kde říká: "Kdyby se na mne usmála jako tehdy, udělal bych to znovu," to je prostě "záhul". A Byronovy extatické výkřiky z této skladby dělají mocné melodrama. Jako by tím ilustroval celý svůj úžasný i tragický osud, který skončil předčasnou a zbytečnou smrtí tohoto pěveckého génia.

Album Demons And Wizards britské skupiny Uriah Heep považuji za skutečnou rockovou klasiku, kterou nelze odmítnout. Už dobrých 5 let patřím mezi ty lidi, kteří prohlašují, že Demons And Wizards je nejlepší a nejuznávanější album této kapely. Album jsem poznal právě v době, kdy jsem se sám se sebou hádal, které album od hard rockových velmocí (Deep Purple, Black Sabbath, Led Zeppelin) je absolutně nejlepší v dané oblasti. Měl jsem v kurzu Machine Head, Paranoid a Four Symbols, a nemohl jsem si mezi nimi vybrat. Ale najednou vtrhli do dveří Uriáši s albem Demons And Wizards, a to mě mimořádně okouzlilo. Když se album krátce poté stalo i součástí mé sbírky, pouštěl jsem si ho první dva týdny pořád dokola. Bylo jasno. Demons And Wizards u mě sedí na hard rockovém trůnu.

V letech 1970-1971 prodělala skupina Uriah Heep několik personálních změn. V roce 1972, už v klasické sestavě, začínají natáčet ony „démony a čaroděje“. Album má smysl pro fantazii, a na mě působí uceleným dojmem, i když to není konceptuální album. Uriáši prostě v té době psali své nejvýraznější písně, a i samotný Ken Hensley potvrdil, že byli v onom roce ve skvělé formě. Album nabízí 9 výborných skladeb, netrpí stylovou jednotvárností (deska je krásným příkladem jak hard rock může koketovat s art rockem), dále album nabízí skvělé melodie, neskutečnou svěžest a energii, a cítím z něho upřímnou radost z hraní. David Byron byl fantastický zpěvák s neuvěřitelnými výškami, na úrovni třeba s Ianem Gillanem. Jenže později podlehl tomu svinstvu zvaném alkohol. Škoda ho.

U skvělých rockových vypalovaček jako Traveller In Time, Easy Livin‘ nebo All My Life platí, že v jednoduchosti je krása. Ačkoliv tomu výroku moc nevěřím, ale u těchto tří skladeb si to dokonale potvrzuji. Píseň Easy Livin‘ byla pro Uriáše docela zásadní, protože se jim díky ní podařilo proniknout i do americké hitparády. All My Life má zase neskutečnou druhou polovinu, ve které nádherné vícehlasy dokola zpívají „I Will Love You All My Life“ a do toho David Byron improvizuje a zpívá z plných plic. Tomu říkám hudební spontánnost. Potom bych chtěl mimořádně pochválit úvodní skladbu The Wizard, která se prostě neuvěřitelně vydařila. Hoši, takhle nějak si představuju klasickou zpěvnou píseň. Díky za ní.

Můžeme se také ponořit do temné atmosféry skladby Rainbow Demon, a nebo se zde nachází i nádherná a silná rocková balada Circle Of Hands, které rovněž patří má úcta. Nemám problém jí označit za hymnu kapely. Skladba Paradise má krásnou posmutnělou atmosféru, a zvolna přechází do skladby The Spell, což je přímo skvostné finále této desky. Tady se Uriáši představují v tom nejlepším světle, a já jim děkuji za ten pocit, který mi tato velkolepá, a skvěle vystavěná suita přináší.

Takže závěrem opakuji, že album Demons And Wizards patří ke skutečným klenotům rockové muziky, a já myslím, že každý chytrý rocker je na tuto desku velmi hrdý. Ukončím to plným počtem hvězdiček.
reagovat

vmagistr @ 02.11.2019 16:56:55
Zajímavé. Samotnému mi přišlo, že na Demons and Wizards už se Uriah Heep od artrockového směřování spíše odkláněli (na předchozích dvou deskách jej vnímám daleko silněji) směrem k uzavřenějším rockovým skladbám. Vedle Salisbury jsou Demons and Wizards mou nejoblíbenější deskou Uriah Heep. Ačkoli se s nejvyššími hodnoceními snažím šetřit, tady je pro mě vcelku adekvátní.

Kritik Vláďa @ 02.11.2019 17:18:43
Je to samozřejmě možné. Já jsem se nechal ovlivnit jinými hard rockovými deskami, kde třeba art rock vůbec není zastoupen. Ale právě na Demons And Wizards ten "závan" toho art rocku skutečně cítím. Tedy hlavně samozřejmě v závěru desky. Paradise/The Spell.

Majster Leonard @ 02.11.2019 17:24:11
A o skvelej Paradise ani zmienka

Majster Leonard @ 02.11.2019 17:25:47
Vlastne je spomenuta, mne sa najviac paci z tej desky :-)

Martin H @ 02.11.2019 17:30:28
Dvojice Paradise/The Spell je neskutečná paráda a svého času jsem si ji přehrával pořád dokola.
Démoni a čarodějové patří k mým nejoblíbenějším deskám (nejenom v rámci tvorby Uriah Heep). Kritiku Vláďovi patří velký dík za její vydařenou připomínku. Napíšeš i recenzi na Look Ať Yourself?

Kritik Vláďa @ 02.11.2019 17:44:06
Zdravím Martine H. Na desku Look At Yourself zatím ještě neplánuju psát recenzi, ale postupem času bych jí zkusil trošku "rozpitvat". Díky za Tvůj zájem.

bullb @ 05.11.2019 09:09:27
Demons and Wizards som počul prvýkrát na gympli. (Časový posun od vydania v Británii spôsobil boľševik!)
Od tohto okamihu nebolo čo riešiť. Táto muzička mi vždy robí radosť.
Poznámočka k hardrockovým "veľmociam" recenzenta: u mňa Black Sabbath nebodujú a jednoducho ich nemám rád.
Ani moje uši :-)

merhaut @ 05.11.2019 11:21:16
To medové kytarové sólo ve Spell hrál Ken Hensley. Použité technice otevřeného ladění jej naučil pár let předtím Mick Taylor z Rolling Stones, jeho dřívější spolubydlící v dobách The Gods.

yngwie3 @ 05.11.2019 15:03:55
Všimol som si, že Ken Hensley rád používal techniku otvoreného ladenia s bottleneckom a dosť výrazne je to počuť vo Free 'N' Easy z alba Innocent Victim, kde zhruba v strede sklady majú s Mickom Boxom gitarový duel s ktorého je krásne poznať, kto akú časť hrá ...

Uriah Heep během jara roku 1972 začali pracovat na vyšlapávání nové cestičky ke svým věrným posluchačům, neboť koketerie s progresivním rockem se v jejich podání z větší části stala minulostí. S novou rytmikou kapela konsolidovala svou do budoucna nejznámější sestavu a zakrátko vypustila do světa desku Demons and Wizards - možná vůbec nejlepší písničkové dílo v historii Uriah Heep.

Zvuk kapely se oproti těžkotonážnímu rocku na Look at Yourself pročistil a došlo ke snížení průměrné délky skladeb, instrumentální rozevlátost navíc začala ustupovat sevřeným písničkovým tvarům. Za takové konstelace se hity "na první dobrou" hledají daleko snáz, přičemž Demons a Wizards jich obsahují hned několik. Easy Livin' ještě svou aranží částečně čerpá z tvrdosti předchozí desky, už ale bez košatých instrumentálních předělů, úvodní The Wizard pak navazuje na melodičnost rok staré Lady in Black ze Salisbury. Závěrečný a nejdelší příspěvek The Spell se noří do pohádkově zasněné atmosféry, kterou tehdy Uriah Heep uměli navodit jako nikdo jiný. Druhý rozsáhlejší kousek Circle of Hands taky není žádná skotačivá divočina - ústřední klávesový riff si možná něco málo vypůjčil ze skladby The Court of the Crimson King od King Crimson.

Živostí v melodii i aranži naopak vyniká Traveller in Time, kde si obzvláště vychutnávám osobitý styl hry nového muže u baskytary Garyho Thaina. Sekané kytarové riffy a trošku syrového sólování přináší melodicky ne úplně výrazný příspěvek Poet's Justice, do hammondkové osudovosti se naopak noří zatěžkaný Rainbow Demon. U kratičkého kousku All My Life mi v jeho druhé části dost vadí Byronovy přeexponované vokální ztřeštěnosti, které mi spíš než jako přirozený "odvaz" zní trapně. A i v jiných skladbách to ve vysoko vedených doprovodných vokálech dost skřípe (například The Wizard a odpudivé tremolo v refrénu).

I přes zmíněné vokální výtky považuji desku Demons and Wizards za zásadní album jak celé diskografie Uriah Heep, tak také britského hardrocku, který vykročil na jinou cestu než rock progresivní. Čtyři a půl hvězdičky zaokrouhlené nahoru pro album, kterým si Uriah Heep na několik dalších let pro svou tvorbu postavili pomyslné mantinely. Lepší než tady už pro mě v sedmdesátých letech nikdy nebudou.
reagovat

Ryback @ 09.06.2019 18:11:50
"Závěrečný a nejdelší příspěvek The Spell se noří do pohádkově zasněné atmosféry, kterou tehdy Uriah Heep uměli navodit jako nikdo jiný." Ano! Přesně!!! Naprosto parádní kompozice. Vždycky, když mi dané album znělo tolikrát ve sluchátkách, tak jsem se na ni předem těšil. Pro mě je tohle také jedno z topových alb Uriášů. A ta daná kompozice... Neztratila by se na albech gabrielovských Genesis, a ta předposlední část mě vždycky dodnes dostává... Vždycky mi přišlo, že se tam snad omylem dostal k nahrávání David Gilmour, protože ty emoce v ní doslova stříkají na všechny strany... I když mám moc rád všechna alba s Byronem (ano, i podle mě skvělé Wonderworld a další dvě), tak souhlasím - tohle album už asi Uriáši nepřekonali.

Všeobecně nejuznávanější deskou Uriah Heep jsou Démoni a čarodějové - a to i přesto, že se na několika místech jedná o nevyrovnanou kolekci. Několik jednoduchých tezí nám pomůže objasnit tuto skutečnost:

1. V roce 1972 byli Uriah Heep novým, ale už zahřátým zjevením na trhu s hudbou, byli čerství, originální, nepodbíziví, nikdo je nekopíroval a množství nápadů realizovali prostřednictvím velkého počtu alb s minimem přestávek.

2. Ve svých řadách nakumulovali dostatek tvůrčí energie a skladatelského zápalu, na kterém se podílel větší počet hudebníků, a i když Ken Hensley převládal, ostatní se připojili také, a tudíž byl dán průchod velké variabilitě.

3. Dva nejdůležitější prvky této soustavy rychle a důrazně proslavily kapelu během několika měsíců. Hensley jakožto klávesový mág se svým stylem odlišoval a velkou měrou se podílel na konečném soundu, Byron zazářil jako (spolu s Plantem) nejcharismatější zpěvák té doby, přičemž jeho barva hlasu neměla mezi ostatními obdoby.

4. Producent Gerry Bron se plně etabloval jako další člen souboru.

5. Novic Gary Thain zaznamenal velký podíl na koncovém vyznění nahrávky.

6. Deanovský lákavá pohádková obálka i zvuk sladký a šťavnatý jako nektar z květů, v době vzniku i po pětatřiceti letech dokáže sluchu mocně zalahodit.

Fantastický úvod vytváří silný troj-skladbový vstup a pro toho, kdo desku nezná nazpaměť, je domluvené, že mu Easy Livin pokaždé vyrazí dech. Stejně fantasticky vyzní i konec alba, skládající se zřejmě z toho nejlepšího, co se na albu objevilo - epochální skladby Paradise, progresivně tvořivé The Spell a bonusové suity Why s dominantní basovou linkou.

Zápory vidím v podobě dvou průměrných, dokonce možná podprůměrných skladeb, které tuto kolekci rozbourávají v jejím středu. Písním Circle of Hands a All my Life chybí reprezentativnost a aspoň poloviční kouzlo podobné těm ostatním a jsou tudíž vnímány jako černé kaňky této jinak precizní desky, kterou nakonec jinak než nejvýš hodnotit nejde - i přesto, že přinejmenším na dvou místech pokulhává.
reagovat

Balů @ 08.03.2017 13:18:15
Zde musím s recenzí nesouhlasit.
S albem žiji od jeho vydání a určitě mi poslech nic nerozbourává.
A hlavně, není v recenzi zmíněná nádherná Rainbow demon-takto otvírák B strany LP.
5* je v pořádku.

P.S. Jiná ale také skvělá je deska Look at yourself.
Všechny desky z let 1970-1973 jsou u mne
bezchybné.

bullb @ 08.03.2017 13:29:59
Nemôžeme zazlievať autorovi recenzie, že počuje niektoré skladby inak ako my (páni v rokoch). Bohužiaľ je to sáď smútok za rokmi, keď sme Demons počuli prvýkrát. Nemôžeme byť objektívni :-)

Mimochodom, mňa najviac rozčuľuje Easy Livin'
Inak súhlas: energia, s ktorou boli vtedy nahrávané veci je neporovnateľná so súčasnosťou. Platí to nielen pre Uriah Heep.

john l @ 08.03.2017 14:00:42
Dnešní posluchač nebude mít nikdy k určité desce takový vztah, jako ten, který se byť nepřímo účastnil jejího uvedení na trh, žil v té době a vážil každou nahrávku zlatem. Je to logické a nikdo to ani neočekává, spíš je to smutné.

Snake @ 08.03.2017 16:13:41
Johne, nemyslím si. Z některých "vykopávek" jsem nadšenější, než ledaskterej pamětník. Řekl bych, že je to spíš záležitost vkusu a osobních preferencí.

Mirek Kostlivý @ 08.03.2017 17:15:29
Já bych se zase zastal skladby "Circle of Hands, které dle mého názoru nechybí reprezentativnost, a kouzlo by mohla rozdávat. Ještě dnes, stejně jako před 45-ti lety, mi běhá při poslechu těch skvělých hammoundek mráz po zádech.
Jo, a Easy Livin se mi nelíbí do dneška. Jenom nevím, zda to způsobil cover "Bílé vrány" v podání mých oblíbených Synkop 61, která se jim opravdu moc nepovedla :-).

Snake @ 08.03.2017 19:06:25
Ten cover znám, tahají to tam do ukrutnejch vejšek...

PaloM @ 08.03.2017 19:31:05
Circle of hands, ako aj Easy livin sú proste perly, ktoré naplno vyzneli na albume Live January 1973.
Demons And Wizards je jeden z najlepších rockových albumov. Pre tých, čo tejto hudbe rozumejú.

Jarda P @ 09.03.2017 07:10:12
S recenzí souhlasím kromě tvrzení, že Circle of Hands je černou kaňkou této desky. Podle mě je jednou z nejlepších skladem nejen na této desce, ale i v celé diskografii UH. To, že ji dali na Live in January a hraje ji Hensley dodnes na svých koncertech můj názor jen potvrzuje.

Jarda P @ 09.03.2017 07:16:04
Reagoval jsem bez přečtení předchozích reakcí a jsem potěšen, že v mém názoru nejsem sám. Když jsem D&W položil v roce 1973 na talíř gramofonu hned jsem věděl, že to bude láska na celý život.

PaloM @ 09.03.2017 07:55:58
Jarda, jasné - inak sa nedá, je to hudba našej mladosti a máme ju stále radi.

b.wolf @ 09.03.2017 08:12:36
Jeden z hudebních skvostů, který nemá ŽÁDNÉ slabé místo. K této klasice se stále vracím, ať už na CD nebo vinylu, protože je to prostě klasika. U takových děl není vlastně o čem diskutovat. 5/5

horyna @ 09.03.2017 08:18:25
Osobně se mě na démonech velice líbí výsledný zvukový zábal. Omamný, čarovný, postě to má náladu a jakou. Možná má Look... zajímavější písně orientované v rozličných hudebních směrech, ale co se týče emocí, ty tu krapet postrádám.

Antony @ 09.03.2017 10:02:16
Souhlasím, zvukově je deska na tehdejší poměry mimořádně zdařilá. Ve spojení s vynikající muzikou jde o úplnou lahůdku, která nikdy nezklame.

merhaut @ 11.03.2017 15:48:04
Technická: opravte někdo z adminů hrubky a těch pětatřicet:-) Plus malá rada: Oř by měl psát přirozeně, jak mu zobák narost, jeho šroubovaná čeština je hodně přes závit.

vmagistr @ 11.03.2017 16:42:50
merhaut: Průběžně na tom dělám, ale jsem ve skluzu. Z té jeho češtiny mi jde občas dost hlava kolem.

Jedno je jisté, miluji "Easy Livin'". Skladba je to sice jednoduchá, ale ten vrčivý ryk kytar a hammondu mě spolu s dusavým rytmem pokaždé naládují energií a pozitivní náladou. Dalším bezesporu vynikajícím okamžikem pro mě je pohříchu krátká instrumentální pasáž v samotném závěru "Traveller In Time", nebo temnější, hřmotně valivej kousek "Rainbow Demon". Nu a samotnou kapitolou jsou pak spojené nádoby "Paradise" a "The Spell". Zvlášť ta druhá jmenovaná se mi opravdu zamlouvá. Přesahuje až někam k progresivnímu rocku, obsahuje parádní vokály a v pompézním instrumentálním intermezzu i podmanivé kytarové sólo.

Je to výborná deska, ale jestli vyjímečná? S tím si nejsem zase až tak jistý...
Sázím rovné * * * *.

(Z reedice Sanctuary /z roku 2004/ bych chtěl vyzdvihnout hlavně bonusovou pecku "Why". Ta orgastická, živelná a vše pustošící basová linka se jen tak neslyší.)
reagovat

pito63 @ 17.04.2014 19:21:00
"Iba" za štyri? Tak toto Ti neodpustím! :-)
Snake, vďaka za Tvoj pohľad na "Demons And Wizards"!

Cossack @ 17.04.2014 19:29:43
Buď rád za 4, Piťo! Až si tohle album vezme na paškál někdo jiný, pak teprve uvidíš číslo… (Co bys potom dal za 4!)
:-D

P. S. Pro mne asi taky nejlepší od Uriah Heep, proto 5 bez debat.

pito63 @ 17.04.2014 19:35:38
Roman, nemaľuj čerta na stenu!!! :-)

Snake @ 18.04.2014 07:56:24
..hehe, jsem rád, že berete to s humorem. Trochu jsem te svůj pohled odfláknul, ona to měla být reakce na recku, kterou napsal Jardo. Písmen nakonec sešlo se mi trochu víc a tak jsem to sem lípnul samostatně. Ať je to jak chce, Easy Livin´ pro mě zůstane už navždycky jednou z nejlepších hardrockových pecek. Díky ní - a nejen ní - si "uriáši" zajistili nesmrtelnost..

martin69 @ 18.04.2014 09:28:17
Výborné album!!! Čtyři nebo pět, je celkem fuk :-). Snake, díky za objektivní názor.

vdeck @ 18.04.2014 10:23:59
Ale jo... tohle album, a také Salisbury, jsem měl od téhle kapelky rád. Naposledy jsem si ho přehrával někdy v roce 78, tak si ho pustím znovu a jsem zvědav, jak poslech dopadne.

Jako puberťák, cloumaný chemií v těle, jsem tenkrát pečlivě zkoumal i obal. Měl jsem dojem, že v tom vodopádu, v levé polovině obalu, vidím pánské a dámské přirození... a protože obal byl rozkládačka, tak jsem hltal fota muzikantů a na nich ty neskutečné mařeny...

Jako vlastník obou pantoňáckých "minialb" od Synkop 61 jsem byl ale znechucen českými covery uriášovských klasických čísel - zvláště neskutečně blbou zvukovou kvalitou synkopáckých nahrávek.

Mirek Kostlivý @ 18.04.2014 17:04:48
Synkopy 61: To je pravda! Předělávka skladeb Gypsy a Look At Yourself se Synkopám opravdu nepovedla. Jejich autorské skladby z těch minialb řadím o třídu výše. Zajímalo by mě, jak ty covery zněly na koncertech, které mě bohužel v polovině 70. let minuly.

Toto je prvý album od Uriášov ktorý som počul je pravda že po vypočutí som si nepovedal „to bolo ale zlo !!!!“ ako pri albumu DIO – holy diver ale nepovedal som si ani že „to bola úbohosť“ ako pri albumu Patty Smith – Horses ale bolo to natoľko dobré aby som si to pustil ešte raz a v budúcnosti viac krát.
1 The Wizard V prvej skladbe na nás zaútočí prekrásna akustická balada aj keď som názoru že by sa album mal začať nejakou zoznamovacou peckou toto mi až tak nevadí .
2 Traveller in Time Silný riff nás pritiahne do druhej skladby tenký spev lemujúci akustickou gitarou zasa pokračuje celou piesňou.
Piesne majú zaujímavé texty akoby vystrihnuté s Tolkienovho sveta to je veľké plus.
3 Easy Livin' asi najlepšia pieseň albumu zaujímavý jedno akordový riff pri ňom cítim totálne deja vu určite som už niekde počul podobný riff. klávesy mi strašne pripomínajú starý Deep Purple.
4 Poet's Justice dobrý rytmus bicí aj tichý takmer funky riff gitary klávesy zasa sprevádzajú celú pieseň je tu aj drsné garážové sólo ..
5 Circle of Hands Och kostolné orgánové intro to nemusím ešte že gitara a akordy A E G to zachránili. Tí traja už veľa piesní zachránili.
6 Rainbow Demon druhá najlepšia pieseň vynikajúca balada a to vražedné klávesové intro fantázia. skladba má skutočne Originálny refrén.
7 All My Life Čudný riff až na bend-y (bend – ohýbanie strún)nuda ale spev to opravuje.
8 Paradise Ďalšia balada s akustickou gitarou ( na tomto albumu má akustická gitara trocha kovový zvuk ale nie je to hrôza )
9 The Spell posledná skladba rázna na začiatku filtrovaná je smutná vec kde nám klavír vyhráva nôtu beznádeje.
Je to dobrý album pustím si ho keď budem mať náladu na klávesy (nie drsné to by som si pustil Vanilla Fudge) alebo na čarovný svet (akoby J.R.R Tolkienových) démonov a čarodejníkov.






reagovat

nowhere_man @ 27.07.2011 08:05:27
gunslinger: To je super, že si skúsil uriášov. Kľudne skús aj iné albumy, tie pred Démonmi a čarodejmi sú oveľa tvrdšie, ak si toho zamerania.

Libor @ 27.07.2011 09:23:20
gunslingere, člověče, bacha na ta jména. Zatímco do teď byly dvě zpěvačky, které se někomu mohly plést (Patti Smith a Patty Smyth), Ty si přidal i třetí (Patty Smith). Ještě, že ti "koně" dovysvětlují, kterou jsi měl na mysli. Označení "ubohost" radši nekomentuji.

hejkal @ 27.07.2011 09:41:33
Veru, keď je tvrdosť vyžadovaná, tak je tu debut Very eavy very umble, klasika Look at yourself alebo hoci úvodná skladba z albumu Sweet freedom. Úžasné, že toho môžeš toľko objaviť... :)

pito63 @ 27.07.2011 21:05:48
Gunslinger
Som rád, že pri objavovaní "stariniek" si dal šancu aj Uriah Heep. Verím, že neostaneš iba pri tomto albume.

Mám pre Teba jeden návrh; ak chceš, pomôžem Ti s pravopisom, úpravou.
pito63@zoznam.sk

Demons and wizards je moje najobľúbenejšie album Uriah Heep. Nechcem tvrdiť, že najlepšie, lebo tých mali viac. Každopádne od prvej po poslednú sekundu je tento album majstrovským kúskom. Úvodná The wizard je veľmi dobrý začiatok, pričom na basu tu hrá Mark Clarke zo superskupiny Colosseum. Nasleduje nádherná skladba Traveller in time. Skutočne krásna skladba s krehkým spevom Davida Byrona. Easy livin´ je už klasika, ktorá šlape ako hodinky aj po tých rokoch. Veľmi dobrá práca s vokálmi je obsiahnutá v nasledujúcej skladba Poet´s justice. Krása. Potom prichádza úžasný, krehký, nostalgický kúsok Circle of hands. Hlavný hammondovský motív mi trochu pripomínal melódiu In the court of the crimson king od King crimson. Samotná skladba je jednou z najkrajších od Uriah Heep, má úžasnú atmosféru, pri ktorej mám nádherné pocity plné nostalgie a nemalú mieru na tom má aj úchvatný spev Davida Byrona. Nasleduje temnejšia vec Rainbow demon, opäť veľmi skvelá práca s vokálmi (uh ah). Ďalšia vypaľovačka All my life je najúžasnejšia hlavne na konci, pretože to, ako sa tam s hlasom vyhral David Byron je neskutočné. Skrátka Pán Spevák. No a máme tu záver a zároveň vrchol albumu, dvojskladbu Paradise/The spell. Paradise je krehká akustická vec, v ktorej si spoločne striedajú spev Byron s Hensleym a výsledok je jednoducho úchvatný... The spell to potom rozbehne, nádherný motív a spev je samozrejmosť. K tomu sa pridá clivé krásne sólo Micka Boxa. Krehkosť pokračuje v podadní Byronovho spevu, aby sa vrátila k úvodnému motívu The spell. Jednoducho vrcholná skladba, respektíve dvojskladba. K albumu mám aj bonusy. V prvom rade je to B-strana singla The wizard s názvom Why. Je to odlišná verzia od tej, ktorú som spomínal v recenzii na Look at yourself a na base sa tu úchvatne a excelentne predvádza Mark Clarke. Z De-Luxe verzie sú tu ešte tri outtakové skladby - pohodová Proud words on a dusty shelf, zaujímavá Home again to you a demo Green eye. Samozrejme nedosahujú úroveň albumu, ale pre fanúšika stačia. Každopádne, Demons and wizards odporúčam všetkým rockovým fanúšikom, neobanujete!!!
reagovat

pito63 @ 12.07.2011 10:18:09
Nikdy som nedelil hudbu hociktorej skupiny v rámci nejakých tabuliek obľúbenosti, neriešil som poradie najlepších albumov. Až nástupom internetu a objavením Progboardu som zistil, že "existujú" rebríčky najlepších albumov. Je to prirodzené, môžeš milovať skupinu, celú jej diskografiu, ale vždy je tam tá "jedna" nahrávka, ktorej dávaš prednosť. Ak by ma niekto požiadal o radu, ktorý album Uriah Heep stojí za skúmanie, bádanie a zoznámenie, priviedol by ma do rozpakov a riadne by som sa zapotil. Pri Uriah Heep je to pre mňa o to ťažšie, pretože je to moja srdcovka.
Tí, ktorí sa chcete oboznámiť s tvorbou Uriah Heep, skúste trebárs "Demons And Wizards"!

nowhere_man
Pred chvíľkou som si naplno užil krásu tejto platne, ku ktorej sa často a rád vraciam, teraz vďaka Tvojej recenzii.
Ak máš pochybnosti, či Tvoje práce niekto číta, tak to vypusť z hlavy. Pozri na prvú stránku, ešte pochybuješ? Hikoki777 ihneď albumu "naložil" 5 hviezd.:-)
Vďaka za "Demons And Wizards"!

hejkal @ 12.07.2011 10:30:35
Pito63 - tiež delím hudbu v podstate len na takú, ktorá ma oslovuje a na takú, ktorá nie. V tomto smere ju ani neškatuľkujem podľa názvu skupiny, keď ma osloví len pár albumov z obsiahlej diskografie, tak nech. Rebríčky sú dobrá zábavka, tak ich aj beriem. Tento album považujem pre začiatočníkov za najlepší a je to aj kvôli tomu, že Easy livin' pozná z počutia hádam každý, takže sa nebude predierať úplne neznámou doskou.

nowhere_man @ 12.07.2011 10:42:37
pito63 - vďaka. Mimochodom, Uriah Heep mám rád stále, to znamená od prvého po posledný album. Žiadny album kapely nie je u mňa taký, že by som ho nepočúval. Väčšina má rada časť tvorby, ale ja patrím k fans Uriah Heep, ktorých oslovili na plnej čiare.

pito63 @ 12.07.2011 11:55:29
Hejkal
Za tie zhruba 3 roky, ktoré tu chodím, sa "poznáme" a "vieme" o sebe dosť. Rozumieme sa, viem, ako to vnímaš, ako sa na to pozeráš a môžem súhlasiť.
Každý má svoj pohľad, ale ani "Look At Yourself" by nebola zlá voľba pre začiatočníkov. Dajme tomu, titulná skladba a "July Morning" by mali byť tiež pomerne známe. Nezačínal by som s prvým a druhým albumom. Hoci sú tu veľmi populárne klasiky "Gypsy" a "Lady In Black", predsa len, je to iné. Samému mi trvalo dlhšie, kým som objavil ich krásu.

nowhere_man
S Uriah Heep na večné časy a nikdy inak! :-)

O Tomto Albu Bylo Jiz Mnoho Napsano Mymi Predchudci.Nezbyva Nez S Vetsinou Souhlasit Co Se Kvality Alba Tyce. V Soucasnosti Se Jiz Muzu Povazovat Za Pametnika Protoze Jsem Zazil Vydani Teto Desky V Realnem Case [1972]Vteto dobe Byla Vlastne Jiz Povinnost Zakoupeni Teto desky Po Predchzich Trech Albech.I Samotne Zakoupeni Nebylo Jednoduche Pokud Nemel Clovek Hodneho Strycka V cizine.Takze Me Cekala Navsteva Burzy Na Kterou Se Kazdy Sberatel Tesil Cely Tyden Co Noveho Prinese.Pokud Jste Z Ostravska V te Dobe Byla Velmi Popularni Burza U Pivovaru A V Praze Na Letne. Samozrejme Se Mista Menily Podle Toho Jak Casto U Nich Asistovala Policie.Jeste Dnes Mi Zni V Usich Rozejdete Se Burza Je Nezakonna.No Abychom Se Vratili k hodnoceni Tohoto Pocinu Nezbyva Mi Nic Jineho Nez Dat Maximalni Pocet Bodu Coz Bych Asi U dalsiCh Desek Nedal.Ale Ctyri Body Bych Rozdaval U Desek S Byronem Protoze Dalsi Alba Bez Nej Jsem Sledoval Jiz Z Povzdali.Tim Nechci Rict Ze By Byla Uplne Spatna.Takze Pokud Nekdo Z mladsi Generace Chce Zacit Zrovna Timto Albem Mohu To Jen Vrele Doporucit.
reagovat

Mírné změkčení hudby a použití špetky progrese v efektech je typické pro první dvě skladby čtvrtého alba UH. Třetí skladba - klasická uriášovská vypalovačka (a moje nejoblíbenější z tohoto alba) Easy Livin' však vrací vše do starých kolejí v rámci minulé desky.
Stále stejně dobrá a poctivá muzika se zdravými kořeny. Krátké souboje kytary a klávesových běhů v Poet's Justice, nádherný zpomalený motiv uprostřed Circle Of Hands, slastné tajemno v Rainbow Demon s působivým kontrastem mezi vedoucím vokálem a "uh - ah" v pozadí, krásné vokální linky v Paradise, kombinace rychlosti a zasněné pomalé kytárky v The Spell - prostě typičtí uriáši se skvělými a jedinečnými skladbami.

Reedice Castle Communications (protentokrát) má přeci jen trochu lepší zvuk než původní vydání - viz minulá deska. Bonusy jsou 3 .
První - singlová verze Why vyšla jako B-strana a na CD v roce 1991 na Rarities From The Bronze Age.
Druhý - rozšířená verze Why je ze sessionu Demons ze začátku roku 72 a zmixována byla až pro toto CD v roce 1995. Není totožná s 11minutovou verzí, nahrávanou jako studiový jam v roce 1971 na Look At Yourself - sešnech.
Třetí - dosud nezveřejněná skladby Home Again To You ukazuje nepříliš typickou bluesovější tvář UH. Jde o demo nahrané spolu se skladbami této desky a do roku 1995 nezmixované.
Bonusy se dají bez problémů oželet. Why je proti skladbám z LP méně nápaditá a Home Again... působí silně demo-logicky - především kvůli divné tuposti bicích a nepříliš velkému zaujetí. Jak víte, blues je moje parketa, ale pro něj si radši pustím některou z desítek jiných kapel, tahle skladba není bluesový klenot.

Jasné a poctivé 3 hvězdy.

reagovat

Ak by som mal vybrať "ten" album od Uriah Heep, pravdepodobne by som skončil pri tomto.

Ak niekto nepozná aspoň z počutia Easy Livin', tak žil posledných tridsaťdeväť rokov na marse alebo nežil. Týmto pozdravujem moju bývalú triednu zo strednej.

Môj najobľúbenejší kúsok sa však volá Rainbow demon. Mohutné klávesové erupcie sú bezkonkurenčné. Ako to už býva zvykom, záverečné vyvrcholenie je pekné, ale okrem toho, že dôstojne ukončuje parádny album, podľa mňa nemá až takú silu ako predchádzajúce časti dosky. Ničmenej to z celkového hodnotenia nezráža ani tisícinu z plného počtu.

Najlepší Uriah Heep (v mojich ušiach).
reagovat

Majo @ 27.09.2008 14:07:23
Absolutny suhlas ... aj pre mna top album od UH :-) Rainbow demon a Paradise su neuveritelne skladby

Motorcycle Man @ 05.01.2010 01:16:35
Vynikajúci hippy hard rock.Album ktorý mi vždy vylepší náladu.Texty o čarodejoch a viere v lepší svet.

Je mi 21 let a prvne kdy sem se dostal k prog rocku bylo asi pred 4 lety poslechem do te doby pro me nezname veci Scenes from a memory od Dream Theater(pred tim snad jeste nejake veci od Queen,ale byly to ty pozdejsi popovy, ne ty pompezni ze 70's).Pri poslechu Dreamu sem si rikal jak je mozny ze nekdo sklada takovy humus a jak to nekdo muze poslouchat?!:-DAle vzhledem k tomu ze sem tehdy nemel co poslouchat a k radiu uz sem si vypestoval odpor, zkousel sem to dal a asi po mesici to do me zacalo pronikat, najednou sem vedel kdy ktera pasaz prijde, slysel sem uz presne vsechny nastroje kdy a co zahraji, i bubny sem zkousel do stolu, i kdyz v pripade Dream to slo az asi po pul roce, proste vsechno se spojilo dohromady.Nebudu tu psat jak na me ta hudba pusobi, protoze to vsichni vite...pak to melo rychly spad...Jethro Tull,Flamengo - Kure v hodinkach( mimochodem sem velice pysny na to ze tu mame takovy hudebni klenot jako tohle, nez sem to slysel, vzdycky sem zavidel Madarum jejich Omegu), dal Queeni,Floydi(i kdyz ti se mi zdaji hodne precenovani),Yes,The Who,ted si ujizdim na Genesis opravdu silne...uz dost, proc to vsechno pisu?Neni to recenze na Uriah Heep, vim to,ale tahle stranka mi pomaha orientovat se ve spleti art rockovych kapel a ted se chystam prave na poslech tohohle alba na zaklade vasich recenzi.Diky tvurcum tohole webu!!!A co se tyce hodnoceni zkusim dat uz do predu pet hvezdicek, uvidime:-)
reagovat

merhaut @ 23.08.2007 16:06:18
Zdarec, ty jsi vlastně napsal svůj osobní profil, klidně tam celý text přesuň (až do věty začínající: Neni to recenze na Uriah Heep). Víš jak?

Rorda @ 24.08.2007 09:32:58
Netusil sem, ze si to muzu dat do profilu,ale uz sem to snad nasel, tak to zkusim.Diky za info:-)

MAtes @ 14.12.2007 15:37:06
Božínku, to se mě snad zdá

Bylo mi asi 6 let a ve skříni jsem hrabal v otcově krabici s pásky do kotoučáku. Vytáhnul jsem velikánskou cívku a zavedl ji do tehdy našlápnuté B 730-tky. Pustil jsem play a pak už jen obracel strany pořád dokola. Dnes je mi 24 a stále znovu a znovu si pouštím nejen Démony, ale i ostatní alba, které nazpíval David Byron. Je to takový můj bůžek, vzor toho jak by se mělo zpívat. Uriáše prostě miluju a ikdyž se mi spousta mých vrstevníků směje, co to poslouchám v hloubí duše se směji já jim. Bohužel v dnešní době není možné najít lidi v mém věku, kteří by chtěli tuhle hudbu hrát. Je to takový můj sen mít revival. S Byronem jsem pořád dokola zpíval a zpíval, až dodnes, kdy jsem jakž-takž schopen některé věci slušně odzpívat. Můj táta//mimochodem výborný zpěvák/// mi vždy říkal. Když se naučíš zpívat Uriáše, tak o sobě můžeš říct, že seš zpěvák..... No snad někdy najdu lidi na založení tohoto projektu.....doufám. A nakonec bych chtěl napsat, že JE PROSTĚ MILUJU!!!!! čauec
reagovat

merhaut @ 06.07.2007 00:00:00
Ani netušíš, jak dokáže starého bigbíta, jako jsem já (1955), potěšit mladý vyznavač čtyřky uriášů a Byrona vůbec. David byl v mých 17-ti zpěvákem číslo jedna a čtyřka albem číslo jedna! Pak jsem jaksi přestal v těchto disciplínách soutěžit. Easy Livin jsem lovil na tranďáku na krátkých vlnách celé hodiny a album jsem měl léta vystavené v čele sbírky.

Uriah Heep s Byronem jsou moje mládí a dodnes se považuju za vrcholového uriahopologa :-)

Pozdravuj otce, dal ti dobrý základ!

P.S. S tou uriášovskou kapelou si zkus dát inzerát, zpěváků, co si troufnou na Byrona zase tolik po světě neběhá, zkusím se poptat mezi svými kontakty. Odkud jsi? Ozvi se mi když tak na mail: merhaut@mbox.vol.cz

Brokenhero @ 06.07.2007 00:00:00
Uriáše mám taky rád i podobnou hudbu a taky jsem býval centrem posměšků, když moji vrstevníci táhli na diskotéky a já seděl večer doma a poslouchal Zeppeliny. Já zase hraju na kytaru a dost mrzácky, protože jsem začal teprve od tohoto roku ve svých bídných 21 letech.

merhaut @ 06.07.2007 00:00:00
Vidím, že o klasicky rockový dorost tu na progboardu nemusíme mít strach :-)

hejkal @ 06.07.2007 00:00:00
Tiež by som si zahral, ale geografia asi bude proti. Ale keď ťa to upokojí, ani na Slovensku to nie je ružové s mladými, čo by chceli hrať klasický hard rock, alebo, nedajbože, niečo progresívne. Veľa zdaru.

Manes @ 07.07.2007 00:00:00
Normálně, musel jsem si koupit balík palírovejch kapesníků :D

merhaut @ 07.07.2007 00:00:00
Normálně bývá selaví nafurt ... del to jistí :-)

Jindra @ 17.08.2007 07:51:51
Je mi dvakrát tolik, co tobě, s Uriášema jsem prošel spoustu mejdanů, vyrostl jsem na nich. Byla samozřejmě spousta dalších kapel - Nazareth, Deep Purple, Wishbone Ash, Procol Harum, Jethro Tull, Moody Blues a jiné... zkus sehnat něco i od nich, byla to doba rockového kvasu, nejlepěí éra rocku!
selig@seznam.cz

Jon @ 14.10.2007 18:31:06
Ahoj Martine,
Je mi 16 a Uriah Heep jsou pro mě základní kámen. David Byron, Mick Box, Gary Thain, Lee Ferslake a nezapomenutelný fenomén Ken Hensley.
Máme kapelu, ale ne zpěváka, který by něco takového chtěl zpívat. Náš věk je kolem 20. Dej vědět.
icq: 243-215-080
mail: jonzabba@email.cz
tel: 776 589 846
Jon

Zde Uriáši konečně dotáhli své hudební snažení do zdárného, plnohodnotného konce bez nevýrazných ploch.
Vskutku kouzelný kousek The Wizard (ještě zábavnější ve srovnání s BLACK SABBATH), za ní další perfektní hitovky Traveler In Time a Easy Livin'.
Poet's Justice a Circle Of Hand tmelí atmosféru desky. Po nich přijde na řadu Duhový démon s další skvělou Hensleyho klávesovou prací - především ústřední motiv je bomba. A pak srandička All My Life; Byron se parádně vyblbnul. Poslední dvě vážnější skladby jen dotvoří auru mistrovského díla.
reagovat

Moje nejoblíbenější album Uriah Heep.. Už jen první skladba "The Wizard" je vynikající- nádherná španělka, nádhernej zpěv.. Věčná škoda Davida Byrona, byl to Pan zpěvák. Kouzelná "Rainbow Demon", velkej hit "Easy Livin'" atd atd.. Jednoznačně plný počet *****
reagovat

Klasika. Klasika a nezbytnost pro každého, kdo chce skutečně znát UH. Možná i tady by mohlo moje hodnocení končit, ale přesto se ještě pokusím.

Demons and Wizards (dále DaW) vycházejí v březnu 1972. Jak píše Ken Hensley, album vzniklo v přestávce mezi americkým a evropským turné skupiny. Poprvé se zde na bubenickém postu objevuje Lee Kerslake, který zůstává ve skupině dodnes (krom své, necelý rok trvající, absence při natáčení desky Conquest, kde byl nahrazen Chrisem Sladem). Ten se krom precizní hry na bicí ve skupině okamžitě zapojuje i do skládání a na DaW je jako spoluautor připsán u tří skladeb. Zároveň odchází zakládající člen UH, basový kytarista Paul Newton, který je na krátkou dobu pouhých tří měsíců nahrazen Markem Clarkem (ten se skupinou nenatočil žádnou desku, pouze je jako spoluautor s Kenem Hensleyem připsán u skladby The Wizard z této desky) a po něm je přijat Gary Thain, kterého můžete slyšet právě na DaW.

Zbytek sestavy UH je klasický (Box, Byron, Hensley) a deska je první skutečně obrovský úspěch skupiny i co se týká prodeje. Po jejím vydání se během krátké doby z UH stávají skutečné superhvězdy. A není se čemu divit - věci jako The Wizard, Circle of Hands, Rainbow Demon nebo The Spell jsou skutečně prvotřídní a zvuk a styl UH se teprve tady v plné síle rozvíjí do toho, čemu se dnes říká klasický zvuk Uriah Heep. A to jsem ještě nezmínil velký hit Easy Livin? dodnes hraný na živých vystoupeních.

Mimo samotné kvality desky je vše umocněno ?snovým? obalem známého výtvarníka Rogera Deana (známého více spoluprací na obalech skupiny Yes a později Asia), který pro skupinu vytvořil ještě obal na další vynikající album The Magician?s Birthday. Zajímavé je, že se skupinou poté znovu spolupracoval až v polovině 90. let na obalu desky Sea Of Light, která po chudých letech vrátila UH znovu mezi skupiny, se kterými je nutno ještě počítat. Že by to všechno bylo těmi obaly ? :-))

A je tady závěr a shrnutí toho, co jsem napsal. DaW patří do zlatého období UH, které počíná deskou Salisbury (1971) a končí deskou Sweet Freedom (1973). Období charakteristického obrovským množstvím kvalitních věcí vyprodukovaných během pouhých tří let. A jejich vrcholem je pro mne (a to zdůrazňuji, vkus každého z nás se přece jen může lišit) právě tato a následující deska (The Magician?s Birthday).

Váhal jsem, zda dát plný počet bodů, ale nemohu jinak. Končím tak, jak jsem začal. Demons and Wizards je zásadní album v tvorbě UH. Pro každého nezbytná klasika !!
reagovat